Láska pod věží

Pomalu jsem si balila věci a těšila jsem se na svůj pobyt ve Francii. Prázdniny ještě nezačaly, ale já už jsem dostala své vysvědčení. No nebylo nic moc, ale to mi bylo úplně jedno. Chystala jsem se na svůj výlet snů. Už pár let se učím fráninu. Ale konečně teď jsem se rozhodla odjet si vyzkoušet své umění a znalosti z tohoto jazyka. Celá rodina se  mnou loučila na nádraží a já jsem vyrazila do světa lásky a módy. Byla jsem šťastná jako blecha.

Pomalu jsem zvedla hlavu a zakryla si oči, protože mi do nich svítilo ostré ranní slunce. Ano, to je Francie. Na nádraží v Paříži mě už čekala má teta Ilona, která  utekla před pár lety před režimem. Právě u ní jsem měla strávit měsíc svých velkých prázdnin. Těšila jsem se až budu chodit po obchodech a památkách. Teta mě provázela všude, byla jako moje nejlepší kamarádka. Jediné co mi chybělo v této zemi snů, byl můj přítel Tomáš, kterého jsem nechala v Čechách. Brzy jsem ale na něj zapomněla.

Teta, ale bohužel onemocněla a já jsem musela hlídat svojí malou sestřenku Jean. Bylo to roztomilé dítě, ale v těle měla ďábla. Běhala jsem za ní a večer jsem vždy padla do postele jako mrtvá. V pondělí jsme si udělaly vycházku k Eiffelovce. Byla krásná, zadívala jsem se k jejímu vrchu a hlava se mi zatočila. Podívala jsem se dolů a začala jsem vyhlížela Jean. Ale nikde nebyla. Panebože, ona se mi ztratila. Do očí se mi vedraly slzy a volám její jméno, ale nic. „Můžu vám pomoc.“ Slyším za svými zády. Otočila jsem se a uviděla jsem jeho krásné oči. Byly tmavé, stejně jako jeho vlasy. No prostě kluk k nakousnutí. Já jsem měla ale jiné starosti. Vysvětlila jsem mu, že jsem ztratila svou sestřenku. Pomohl mi jí hledat. Malou Jean jsme našli o pár metrů dál u stánku se zmrzlinou. Tvářila se jako andílek, takže jsem ji ani nevynadala. Piere, to byl můj pomocník, mi byl velice sympatický. Těch pár dnů, co jsem s ním byla, jsem zažila své nejkrásnější chvíle. Úplně jsem zapomněla na Čechy a na mého miláčka. Dokonce jsem s ním strávila noc. Ale náš krásný sen byl rozhodně ukončen mým odjezdem. Domů se vracelo mé tělo, ale duši jsem nechala ve Francii navždy. Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná. Nevěděla jsem co dělat. Těhotenství jsem skrývala pod volnými věcmi a nakonec jsem tajně porodila na chatě mých rodičů. Mé dítě se ale narodilo mrtvé. Nyní si ale opykávám trest ve věznici, protože jsem byla odsouzena ke třem letům ve vězení za vraždu. Na krásné oči Piera jen vzpomínám