Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSrdecne pozdravy z dospelosti
09. 05. 2008
2
0
898
Autor
JRR
Jeste na chvili se rozpomnela
Na mlhu
Na podzim
Na chvilku...
Mozna za to mohl ten dest, ktery byl dneska dost neodbytny a pachl po zkazenem mase. Mozna za to mohlo i samo to zkazene maso, na ktereho se bala dotknout a proto bylo uz neco malo pres tri tydny stale v lednici. A v neposledni rade byla urcite na vine take ta neodbytna touha oholit si cele telo, ac se v trislech normalne neholila.
Ale vlastne - co je pricina a co je dusledek?
Budou tomu asi dva roky, co se vdala, nasla si prijemnou praci, vydelavala docela dost penez. Ono - uplne jednoduche to nebylo, manzel byl o neco mladsi a studoval, takze domacnost tahla hlavne ona - ale vetsinou nebyvaji krasne ty jednoduche veci. Nebyl to az takovy problem, mit vetsinu zodpovednosti za domacnost. Milovala ho, takze ho zivila rada.
Ale ted tu byl ten neodbytny pocit dospelosti. Ne, nelitovala toho, ze se vdala, toho konkretniho znaku dospelosti.
Spis slo o tu zodpovednost, o tu neodbytnost uvedomeni, ze uz to nikdy nebude... Jake to vlastne uz nikdy nebude?
Hm, spis Handel nebo Deep Purple?
A zase to zkazene maso. Tenhle problem mela posledni dobou i v praci. To, co uz zacinalo hnit, v ni vyvolavalo tak neprekonatelny odpor, ze se nemohla donutit s tim neco udelat. Jako to maso... Jako ta nedoresena komunikace...
Ne, nebyla to stastna volba, tahle nova prace. To, ze odesla z predchozi, bylo v poradku, uz proste nemohla rust, vsechno uz delala automaticky, bez zaujeti, bez premysleni... Ale kdyz se rozhodovala, co dal, myslela hlavne na penize. Nejdriv ta pozice vypadala docela lakave, prvni tydny byly zajimave, docela dost cestovala... Ale pak se zacala objevovat negativa. A bylo jich nakonec vice nez pozitiv.
A tak se zacal rozhlizet jinde. A to byl asi nejaky spousteci mechanizmus - ty strojene pohovory, cely den v kostymku, udelat praci co nejrychleji, pak rychle na druhou stranu mesta na pohovor, pak rychle na autobus, dalsi hodina v autobuse...
Aspon ze v autobuse mela cas se modlit, ale stejne - ani tohle tak nejak neslo. Mela pocit, ze pokazde, kdyz se znazi modlit, tak nejak bojuje sama se sebou. Nebo s cim vlastne... A ani na milovani uz nemela moc naladu, nebo spise dost sil. A pritom jeste pred par mesici si svuj intimni zivot s manzelem tak neskutecne uzivala!
Jenomze - to se jeste citila ne tak uplne dospela, tak trochu jako male dite, tak trochu jako zena - vedela, ze se za ni na ulici lide otaceji, zeny s trosku nenavistnymi pohledy, kdyz si vsimly, ze muzi naopak s neskryvanym zajmem, a libilo se ji to - a trochu jako pubertak, ne grazl, ale nekdo, kdo se umi nestarat...
Strasne rada by vyrazila do Jizerek, do bazin. Melo by prset.
Na mlhu
Na podzim
Na chvilku...
Mozna za to mohl ten dest, ktery byl dneska dost neodbytny a pachl po zkazenem mase. Mozna za to mohlo i samo to zkazene maso, na ktereho se bala dotknout a proto bylo uz neco malo pres tri tydny stale v lednici. A v neposledni rade byla urcite na vine take ta neodbytna touha oholit si cele telo, ac se v trislech normalne neholila.
Ale vlastne - co je pricina a co je dusledek?
Budou tomu asi dva roky, co se vdala, nasla si prijemnou praci, vydelavala docela dost penez. Ono - uplne jednoduche to nebylo, manzel byl o neco mladsi a studoval, takze domacnost tahla hlavne ona - ale vetsinou nebyvaji krasne ty jednoduche veci. Nebyl to az takovy problem, mit vetsinu zodpovednosti za domacnost. Milovala ho, takze ho zivila rada.
Ale ted tu byl ten neodbytny pocit dospelosti. Ne, nelitovala toho, ze se vdala, toho konkretniho znaku dospelosti.
Spis slo o tu zodpovednost, o tu neodbytnost uvedomeni, ze uz to nikdy nebude... Jake to vlastne uz nikdy nebude?
Hm, spis Handel nebo Deep Purple?
A zase to zkazene maso. Tenhle problem mela posledni dobou i v praci. To, co uz zacinalo hnit, v ni vyvolavalo tak neprekonatelny odpor, ze se nemohla donutit s tim neco udelat. Jako to maso... Jako ta nedoresena komunikace...
Ne, nebyla to stastna volba, tahle nova prace. To, ze odesla z predchozi, bylo v poradku, uz proste nemohla rust, vsechno uz delala automaticky, bez zaujeti, bez premysleni... Ale kdyz se rozhodovala, co dal, myslela hlavne na penize. Nejdriv ta pozice vypadala docela lakave, prvni tydny byly zajimave, docela dost cestovala... Ale pak se zacala objevovat negativa. A bylo jich nakonec vice nez pozitiv.
A tak se zacal rozhlizet jinde. A to byl asi nejaky spousteci mechanizmus - ty strojene pohovory, cely den v kostymku, udelat praci co nejrychleji, pak rychle na druhou stranu mesta na pohovor, pak rychle na autobus, dalsi hodina v autobuse...
Aspon ze v autobuse mela cas se modlit, ale stejne - ani tohle tak nejak neslo. Mela pocit, ze pokazde, kdyz se znazi modlit, tak nejak bojuje sama se sebou. Nebo s cim vlastne... A ani na milovani uz nemela moc naladu, nebo spise dost sil. A pritom jeste pred par mesici si svuj intimni zivot s manzelem tak neskutecne uzivala!
Jenomze - to se jeste citila ne tak uplne dospela, tak trochu jako male dite, tak trochu jako zena - vedela, ze se za ni na ulici lide otaceji, zeny s trosku nenavistnymi pohledy, kdyz si vsimly, ze muzi naopak s neskryvanym zajmem, a libilo se ji to - a trochu jako pubertak, ne grazl, ale nekdo, kdo se umi nestarat...
Strasne rada by vyrazila do Jizerek, do bazin. Melo by prset.