Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoře bezmoci, přítoky histerie
09. 05. 2008
0
0
492
Autor
terezz
Už zase bezmocně plavu,
v těch svých depresích ponurých,
schovávám utrápenou hlavu,
do mlhy jarních ran sychravých.
Nemůžu obav se zbavit,
jestli jsem jediná milovaná,
co když jen srdce nechce mi zlomit,
křičím do temnoty,
jsem celá pomatená,
smyslů zbavená.
Srdce rychlostí světla buší,
krev v uších hučí,
slzy se derou do očí,
v zármutku vraští se obočí.
Nehty si vyrývám ypsilon do kůže,
zbabělě utíkám,
copak to pomůže?
Nejhorší sedět,
sedět a přemýšlet,
přitom je vidět,
její smích uslyšet.
A jako brankář nečinně stát,
nemoct si pomoct,
koukat se jak můj tým prohrává.
Já už dál nemůžu!!!
Chci do písku hlavu zavrtat. A spát. Napořád.
v těch svých depresích ponurých,
schovávám utrápenou hlavu,
do mlhy jarních ran sychravých.
Nemůžu obav se zbavit,
jestli jsem jediná milovaná,
co když jen srdce nechce mi zlomit,
křičím do temnoty,
jsem celá pomatená,
smyslů zbavená.
Srdce rychlostí světla buší,
krev v uších hučí,
slzy se derou do očí,
v zármutku vraští se obočí.
Nehty si vyrývám ypsilon do kůže,
zbabělě utíkám,
copak to pomůže?
Nejhorší sedět,
sedět a přemýšlet,
přitom je vidět,
její smích uslyšet.
A jako brankář nečinně stát,
nemoct si pomoct,
koukat se jak můj tým prohrává.
Já už dál nemůžu!!!
Chci do písku hlavu zavrtat. A spát. Napořád.