Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zamotán v samotě

10. 05. 2008
0
3
438
Autor
Alias Wooded
Ve smutku psal jsem Ti básničku
Ve stesku po tobě jsem jí vymyslel
Když hrála smutná písnička do prázdného večera
Ruka se chvěla a mozek vřel
Ještě jednou jsem se napil ze sklenky
Pak dopsal poslední sloku
Zcela vyčerpán láskou a samotou
Unaven dojatými řádky s mrknutím oka
Protřel jsem si oči
Pálily jako žhavý kov
Marně pokoušeje si vybavit poslední den
Stejně jsem myslel na Tebe
Chladila mne nicota pokoje
Do uší se zarývala harmonika
Tak rozjitřeně hrající
Vykřikl jsem Tvoje jméno
Stěny ho pohltily
Napsal jsem ho na papír
Inkoust se roztekl
Nemohl jsem najít Tvou fotku víš
Hlava by se rozkočila
Jen jsem koukal oknem do nekonečna
A gravitace mě vrátila na zem
Nebylo to k snesení
Přemýšlel jsem jak ti vše říct
Ta báseň to měla vyjádřit

3 názory

Básně, subjektivní počin. Básník, sobecky zahleděný do sebe a svého problému. Jupíí, vypsán z problému :-)

Jau, to bolí, milý autore, neboť na první pohled zdá se, že si chtěl dojmout sám sebe - stalo se? Na druhý pohled a druhé čtení se mi nezdá, že bys měl v ruce lehkost psaní, spíše stařecký třas, když házíš patetický balvan na čtenáře (a ne jen na Mařenku). Buď tu ruku rozepsat a nebo ihned do sádry. (jsem ji x tu vymyslel)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru