Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

pocit

12. 05. 2008
0
1
417
Zmatený chlapec pobíhá po poli,
klopýtá o kamení které místy vyčnívá ze sněhu.
Jeho bosé nohy, pomalu omrzají....
Jeho běh je čím dál bolestivější, avšak chlapec nepolevuje.
Oblečen v roztrhané košili se třese zimou a sněhové vločky mu přimrzají na holé tělo.
Jeho běh je však silnější než cokoliv jiného.
jeho běh má ucelený směr, vede přímo k cíli,
ke květině, která na konci pole rozkvétá,
ke květině, ke které si přičichne a alespoň na pár vteřin zapomene
na mrtvá těla, svých rodičů.
Avšak i přes vytrvalost, nakonec běh poleví, a krvavé omrzliny se rozšíří.
Chlapec má květinu na dosah ruky, z posledních sil se pro ní natahuje, nakonec jí utrhne
a v tu chvíli padne vysílením k zemi  kde sladce spí.
Tak sladce, jako voní květina kterou pevně svírá v ruce,
 spí a nepřeje si probudit se, sníh ho celého zakrývá
a květina uvadá....

1 názor

Nicollette
12. 05. 2008
Dát tip
na poli moc kamenů nenajdeš a aby mi vločka přimrzla na tělo, herdékl, to už bych musela bejt dávno tuhá a zmrzlá jak drozd já ti nevim no... znaky povídky to moc nenese, mně to připadá jako úvod možná, ale těžko se na tom něco hodnotí... jak to hodnotíš ty?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru