Papírové srdce v dlani...

Při jedné noci, v opojení alkoholu, srdce se zastavuje, ruka svírá pero. Při jedné noci se zrychleným tepem v těle, píši tyto řádky, šero... V duši tma, cítím se být, mužem o němž píši, Nejsem jím však....nikdy bych nedokázal to co on. Neexistuje, stejně jako já a přesto toho dokázal víc:)

V ulicích města běží muž, kapky deště máčí jeho vlasy.
Jeho košile, roztrhaná zlými psy těžkne pod kapkami vody. P
ronásledován svými můrami stále běží vpřed...
Míjí ulice, nepolevuje, ostré hrany kamení jej zraňují, bodají do kůže nohou.
Muž však nedbá bolesti, prokřehlý stále běží v před, za svým cílem.
Krvavé stopy pomalu mizí pod kapkami deště, muž nepolevuje, má jasný směr.
V rukou drží lístek, déšť máčí písmo, které je na něm třesící se rukou psané.
Kapky inkoustu dopadají na zem, kde tvří vzory, které muži připomínají jeho noční můry.
Muž neběží sám, na rozrytá záda mu dýchá jeho stín. Zakrývá mu oči...
Nelze mu utéct, inkoust se rozpíjí, muž se ztrácí........
Ráno můžeš nalézt, na druhé straně světa polonahého muže, s krvavým tělem,
který křečovitě v rukou svírá lístek na němž stojí tvé,
deštěm rozmáčené jméno..

---