život čas a vesmír

Hodně lidí, kteří mě v životě poznali, by mi nevěřilo, že jsem si časem našel práci. Chlapec, jehož otec podporoval na studiích o dva roky déle, rodinný typ ve smyslu obědy od maminky a taky praní prádla doma, televize, internet, chození do hospody s kamarády, bezstarostný život. A já v té době myslel na vesmír. Velký třesk, cestování v čase, fantastické povídky v Ikarii, hodiny strávené u Matrixu, představoval jsem si život na oběžné dráze a současný orgazmus. Život byl sci-fi a vše na světě pro mě představovalo velikost.

Teď už na vesmír nemyslím. Stojím opřený o regál, píšu a dívám se na stopky, kde běží čas. Není to můj čas. Je to čas operátorky pracující na lise. Někdy se tomu slušně říká normování. Můj vesmír má podobu pracovního stolu a počítače a přesně vyšlapaných cest, protože když chci jít z kanceláře na odmašťovnu, jdu vždy stejnou cestou a měřím si čas. Sto osmnáct kroků, to je 68 vteřin. Osm hodin pracovní doby, něco přes dvacet hodin přesčasů a dvacet let hypotéky, to je má představa o čase. Vesmír končí děravou střechou a vrátnicí, kde se musím prokazovat kartičkou se jménem a fotografií, přestože si s vrátným tykám. To je život, kterému nevěřím a který nechci, i když má tu moc střídavým pracovním úspěchem, únavou a dvěma pivy před spaním, hokejem a nesmím zapomenout, že jsem byl včera běhat, ve mně probouzet spokojenost, nikoli však smysl, i když se ho snažím vnutit různým částem dne.

Dívám se na operátorku a mačkám stopky, sedmnáct vteřin jí trvá, než si dojde pro novou krabici. Do krabice se vejde sto kusů a sto kusů je deset minut práce, to znamená, že denně stráví 38 minut a 15 vteřin chozením pro krabice. Někoho by mohlo zajímat, že to je malá, docela milá a pohledná Gruziňka, která tu s maminkou dělá dvanáctky, jmenuje se Inga a neumí česky, i když mi trochu rozumí. Ale to není důležité, její život a její vesmír mě nezajímají. Zajímá mě pouze její čas.

Tak si na tomto místě říkám, že pro mě vše v tomto světě začíná představovat malost. A to nemluvím o intimním životě, na který jednoduše nemám čas.