Proč???

Jen tak teď sama s hlavou svou v kolenou,

 přemýšlím nad bolestí tebou způsobenou!

Proč na mě jak na kurvu ses díval

a při tom stejně jinou něžně líbal?

Vždyť mně to může jedno být a jedno je,

ale proč ta slova,

která byla jak z nejtvrdší ocele,

letěla přímo ke mně?

Já nevím teď, co dělat mám,

ale na víc už ani sílu nemám.

Bojím se žít na plno

a že tvé srdce snad úplně zkamenělo.

Jak já ráda bych byla,

kdyby ta socha zase žít směla.

Teď tady ležím na svém polštáři

a slzy mi stékají po tváři.

Už neznám člověka tak krásného a něžného,

ale led se změnil v něho samého.

Jen krásný vzpomínky mi zbyly

a já pořád chci, aby zase žily.

Proč je ty bezcitný a krutý pořád ničí,

jako mě ty tvý ledový oči?

Já už nevím, co cenu pro mě má,

ale s tímhle břemenem se přece žít nedá!

Jako Kristus na kříži teď trpím,

jako anděl, co polámaný má křídla,

jako hvězda, co na nebi už vyhasíná.

Jak pták, co miluje nebe, tak já milovala tebe.

Jak ráda bych skočila z té výše,

ale žal jen osud sobě píše.

To co bylo asi takto chtěl,

ale na mě při tom zapomněl.

Život svůj jsem ti dala

a potom se ti celá odevzdala.

Využils mě nebo ne?, teď otázkou mou je.

Lásku svou jsi jenom předstíral

a mě tím nevědomky týral.

Nevěřím už ničemu, snad ani srdci svýmu!

Nikdy už nebudu taková,

jak jsem byla s tebou,

všechno bylo protkaný jen láskou a něhou.

To všechno se teď vytratilo

a v mým srdci jen místo na bolest mi zbylo.

Proč teď jen nenávist a zloba z tebe sálá,

vždyť já jsem tě milovala.

Už nikdy nechci slyšet to sladký CHCI TĚ!,

ze kterýho motýlky jsem měla v břiše.

Tys na všechno zapomněl

a mně tak nůž do zad vjel.

Proč tak rád mě odsuzuješ,

když vidíš, jak moc mi tím ubližuješ?

Copak nemáš kousek citu v sobě

a pak najednou probudí se,

až bude pozdě a já možná v hrobě?

Všechno už mě bolí dost,

tak už si přestaň vybíjet zlost.

Ty nevíš, co já cítím teď,

tak už mě tím vším přestaň zabíjet.

Já nechci a neumím vrátit čas,

ale nech si všechno,

co bylo v nás!

 

 

 

 

---