Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsem nepochopil poezii

16. 05. 2008
12
18
1919
Autor
Barman

Původně to měla být povídka o broučkovi v nesnázích

   A prší a prší a prší. Nejbližší místo, kde se opálit, je tak tři kiláky nade mnou, nebo v solárku za rohem. Jenže já nejsem žádnej metrosexuál a když ne bronz, půjdu chytat alespoň cigaretovou žluť do hospody.

   Zasednul jsem ke stolu, objednal pivo a zapálil si startku, jak se sluší a patří na obdivovatele literatury. Znám sice i obdivovatele, kteří nekouří a dokonce ani nepijí, jenže ty potkám jen náhodou nebo v čajovně, kam chodím čas od času zjistit, jestli konečně nečepují pivo. Vypiju si tam nějaký driják místo rudého býka a mažu zpět do prostor, které halí hustý dým a kde záchody najdu po čuchu.

   Nikdo si ke mně nepřisedne, a tak vytahuji knihu. Literární poetika od nějakého Zimy. Asi je to kvalitní vědec, protože jsem už na třísté straně a mému mozku říkají něco jen jména Hegel a Kant a to ještě slabě až vzdáleně. Louskám ty pindy a mám jasno, že z této knihy na mě osvícení nepřijde. Mám ale takovou úchylku, že musím všechno dočíst. Sakra, teď jsem u jednoho odstavce měl pocit, že rozumím, ale po opětovné četbě zjišťuju, že se jednalo o pouhou iluzi.

   Konečně někdo. S pivem v ruce si přisedá jedna známá, jejíž jméno jsem zapomněl vteřinu po představení, což se mi už rok daří úspěšně skrývat obratnou konverzací.

   „Co čteš?“

   „Ále, takovou kokotinu do školy, těžko bych ti vysvětloval o čem to je,“ odpovídám.

   „Zkus to.“

   „Je to takové literárněvědné…“

   „Stačí, já myslela, že román,“ zachraňuje mě to milé děvče.

   „Na romány teď nemám čas, musím přelouskat asi osm sbírek poezie a jsem z toho grogy.“

   „Copak, poezie ti nevoní?“

   „No, spíš smrdí, ale co naděláš, kdybych si tak mohl přečíst jen jednu říkanku, ale já musím číst všechno, abych měl čistý svědomí a mohl na to zapomenout. Svědomí je piča.“

   „Já třeba poezii píšu.“ Vytahuje na mě svůj trumf a já mám strach, že vytáhne notýsek. A taky že jo. Teď budu hrát zaujetí, abych jí moc neublížil, ale ani nevynesl ke hvězdám. Čtu. Dočítám.

   „Není to špatný, občas ti ujede rytmus, ale celkem fajn. Jen si to zkus někdy přečíst nahlas. Musím říct, že některý obrazy se ti fakt povedly.“ Ani nemusím moc lhát, některé obrazy se jí vážně povedly, zejména ty obrázky, kterými si ty básničky obkresluje. Jinak jen sentimentální řečičky, které píše kdekdo. Je tolik básníků a tak málo vydávaných sbírek, až se divím naivitě autorů, kteří věří ve vydání.

   „Myslíš, že by mi to vydali?“

   „Asi ne, musela bys být celebrita, aby to někoho zajímalo. Vy básníci jste totiž děsný egoisti a vzájemně se nečtete, nebo čtete, ale jen abyste byli na oplátku čteni.“

   „Tak to si nemyslím.“

   „Zkus to dát do kompu a obešli nakladatelství. Všude ti napíšou, že je to fajn, ale nezapadá to do jejich edičního plánu.“

   „Zkusím.“

 

O dva měsíce později spolu zase sedíme u piva a ona přede mě pokládá knihu.

   „Tak mi to vydali.“

   „To mě poser, já tej poezii fakt nerozumím.“

   


18 názorů

Kačaba
04. 09. 2011
Dát tip
:-)*

Barman
22. 05. 2008
Dát tip
Já myslím, že naděje musí někdy dostat reálné obrysy:) Je to otázka jestli nechat nebo ne. Dík

Jo, tak tenhle styl humoru mi sedí. Do prvního dialogu se střídá skvělý nevtíravý humor s trapností, ale od onoho dialogu níže je to výtečné. Myslím, že tak trochu narážíš na internetové servery, protože na nich tebou prezentovaný systém hodnocení funguje velice často. Jak již zmínil StvN, ten odstup a nadhled...také bych ho vyzdvihl. Vynechal bych poslední odstaveček, příjde mi tam zbytečný, i bez něj by se pointa dala bez problémů domyslet a navíc bys celou povídku jakoby zaobalil hávem naivní naděje, která nás všechny do posledního jednotlivce zahaluje.

ThatGuy
20. 05. 2008
Dát tip
*

:o)

StvN
17. 05. 2008
Dát tip
Dialogy já rád. Pozérství je ok, ale nemám rád, když je to moc okaté.

Barman
17. 05. 2008
Dát tip
dík všem Stvn-k tomu pozerství, to je v každém z nás, každý hraje nějakou roli, kterou si zakládá na identitě míst, která navštěvuje. Je to pravda takové hejskovské a chvástavé. Jináč zvířátka jsem dal stranou, poněvadž jsem cítil nutkání vylepšovat své dialogy. Jsem rád, že jsem se tentokrát víc strefil do tvého vkusu.

Janina6
17. 05. 2008
Dát tip
Jo, krutá realita, podaná s vtipem.*

StvN
17. 05. 2008
Dát tip
Tenhle způsob psaní je mi bližší než tvoje hraní se zvířátky, i když bych oželel ty pozérské řeči o tom, jak seš drsnej notor a do čajovny chodíš jenom proto, abys zjistitl, jestli už tam čepujou pivo. Líbí se mi odstup, nadhled. I když to z textu není úplně patrné, tak takovéhle momenty: Není to špatný, občas ti ujede rytmus, ale celkem fajn, jsou pro psaní důležité, protože to je něco, co je tak nějak obecné a já naprosto chápu, že když čtu něco, co se mi nelíbí, ale nechci druhému ublížit, řeknu nějakou blbost o rytmu nebo moc dlouhých souvětích. Takže fajn.

Flákač
17. 05. 2008
Dát tip
hahahíí, hahaháá, já mám s básní stejné rozpoznávací schopnosti jako ty. Líbila se mi ta vyřčená pravda, že všechny prostě nevydají, ani kdybysme se rozkrájeli. a pak pár super perel jako záchody po čuchu, zapomnětlivost zahalená a nadávky na správných místech.

Bíša
16. 05. 2008
Dát tip
Vtipně syrové...

Jojo. Trpěl jsem jak zvíře:)

Barman
16. 05. 2008
Dát tip
Svou? No panejo

Nebudeš mi věřit, ale jedla slečna přede mě včera v hospodě položila knihu... :)))

Barman
16. 05. 2008
Dát tip
Díkec, popravdě jsem na začátku ještě neměl jistotu kam směřovat. Tak dlouhou kritiku jsem pod svým textem dlouho neměl, takže děkuji, danke, merci, thanks, hvala lepa.

Rabb
16. 05. 2008
Dát tip
vyvolává to ve mne dojem, že je to napsaný takový s odstupem, že ses do toho moc nevcítil (někdy strojové jak z učebnice, chybějící hra se slovy).. psaní sis neužil.. napadlo mne i přirovnání ke slohové práci, ale to bylo příliš troufalé a myšlenku jsem hned zahnal.. ..jako by ses těšil na to až skončíš s úvodem.. až se propracuješ ke konverzaci.. ..protože ta se mi zdá zajímavější, nápaditější, než předešlý text ..právě v tom hovoru se to nějak zlomí, konečně mi začalo docházet k čemu povídka asi spěje a začala se mi líbit.. představa znalce, který ví a zná všechno, co se básní týče a který musí vše dočíst až do konce (i ten notýsek musel celý přečíst?:-)), který byl na konci potupně poražen vydánmím sbírky, kterou "odsoudil".. ..námět tedy dobrý ..závěrečné "tej" dodává lehke zmagoření.. takový to opravdový: to snad není pravda! takže odmyslím-li si začátek a začnu hovorem..*

ceder_john
16. 05. 2008
Dát tip
mám taky úchylku všechno dočíst..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru