Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěnovací prosincová, to už je dávno ! bohužel!
22. 05. 2008
0
0
544
Autor
Meleo
Černější než uhel zdála se být noc,
je to více než tajemné, že by nepřející moc?
Kdo nás v tom nechává - v noci se bít?
Ráno - je den - úsměv padá - musí to být?
je to více než tajemné, že by nepřející moc?
Kdo nás v tom nechává - v noci se bít?
Ráno - je den - úsměv padá - musí to být?
Co z toho - z radosti - vlastně máš?
Co z toho všeho - zblbosti, člověk náš?
Co z toho všeho, co nás ještě čeká,
co z toho všeho, hlavou se motá?
Co z toho všeho - zblbosti, člověk náš?
Co z toho všeho, co nás ještě čeká,
co z toho všeho, hlavou se motá?
Profláklé věty, že může bejt hůře,
my to snad nevíme? Kdo, co teď zmůže?
Je to květ trnitý, je to ta růže?
Ne, je to dušička ta nás zmůže.
my to snad nevíme? Kdo, co teď zmůže?
Je to květ trnitý, je to ta růže?
Ne, je to dušička ta nás zmůže.
Za oba za světy, meju si ráno,
meju si za světu - meju se málo?
meju si za světu - meju se málo?
Nikdo mi neřekne, kdy už pohár můj přeteče,
nikdo mi nechci říct, že voda už neteče.
nikdo mi nechci říct, že voda už neteče.
Tohle není básnička vůbec depky plná,
tohle je úsměv můj, noc už mi na záda lehá,
spánek na mě padá, má lopata na záda,
nepustí, nevěří, co je to za štěstí? to já tak ráda!
Jestli to někdo dočetl sem,
musí to být blázen, nebo snad kamarád...jen,
člověku občas se zasteskne, jenom se zatřepe,
ráno se nasnídá, čaj k tomu popije, úsměv ho zalije.
tohle je úsměv můj, noc už mi na záda lehá,
spánek na mě padá, má lopata na záda,
nepustí, nevěří, co je to za štěstí? to já tak ráda!
Jestli to někdo dočetl sem,
musí to být blázen, nebo snad kamarád...jen,
člověku občas se zasteskne, jenom se zatřepe,
ráno se nasnídá, čaj k tomu popije, úsměv ho zalije.
Ať jsou rána lepšejší než noci temné,
ať nás ty čarovné moci - jo, jsou i ve mě,
podrží ve správnou chvíli na správném místě,
je tu moc hezky, když v hlavě je čistě.
Teď už Tě asi začínám nudit,
možná i v horším případě docela prudit,
nic v tom nehledej, není vlastně co,
jenom tu hážu písmenky na monitorové sklo.
ať nás ty čarovné moci - jo, jsou i ve mě,
podrží ve správnou chvíli na správném místě,
je tu moc hezky, když v hlavě je čistě.
Teď už Tě asi začínám nudit,
možná i v horším případě docela prudit,
nic v tom nehledej, není vlastně co,
jenom tu hážu písmenky na monitorové sklo.
Až dokonce a až od začáku,
píšu tuhle pitomou řádku,
kdy už to skončí, to mé psaní, říkam si,
asi až usnu pod těmi trnovými polštáři.
píšu tuhle pitomou řádku,
kdy už to skončí, to mé psaní, říkam si,
asi až usnu pod těmi trnovými polštáři.
A ráno až vstanu, uvařím čaj,
kávu si nedám, úsměvů pár.
Dobré ráno, dobrou noc,
zaženu svou černou moc!
kávu si nedám, úsměvů pár.
Dobré ráno, dobrou noc,
zaženu svou černou moc!
A teď už jenom snídám noc...