osvobození

z let pubertálních

Zmítám se v šílenství, jež svírá mou duši

někdo křičí: ,,Já chci ven!“

lepší to neslyšet, zacpu si uši…

on však ve mně je uzavřen

 

 

Mám absolutní vakuum v hlavě

cítím se jak dutá skruž

to ten člověk ve mně právě

do srdce mi bodá nůž

 

 

Krev mi stéká do vnitřností

já cítím jak chladnu

držím se hlavou dolů ze zdi

a každou chvíli spadnu

 

 

Před očima mi život běží

z nejlepších však nebyl

v hlavě mi jedna věta leží:

,,Ty si ale debil!“

 

 

To ten člověk křičí ve mně

a do jater buší

rudá pode mnou je země

to krev mi kape z uší

 

 

Vidím vše červeně

proč? asi jsem býk

spíš ne, vždyť visím na steně

hlavou dolů na hřebík

 

 

Jak padám tak přemýšlím

co bude až projede mi lebkou

když rozkřičet se zamýšlím

tak cítím ruku hebkou

  

 

,,Neboj se už dítě moje!“

tiší mě postava cizí

a já zase jsem ve stoje

a strašná bolest mizí

 

 

Za ruce mě chytne obě

já ke stěně se otočím

do očí se dívám sobě

a strachy se pomočím

 

 

Poslední na co si vzpomínám

je jen kostnátá ruka

tím víc se k ní upínám

teď končí moje ruka

 

 

---