Citáty a zamyšlení

Blázen nepotřebuje dokazovat,

že má pravdu.

Stačí, když vidí,

že mu hlavou kýváte a posloucháte.

Vstane a svůj úmysl v čin promění.

Vám potom nezbývá nic jiného,

než čučet do prázdna.

S Vesmírem je prostě veta!

Vzpomínky jsou zprvu starosvati,

kteří Vás vždy rázně vyzvou,

abyste si v reálu vždy ve vyprávění něco přikrášlili.

Ve stáří se stanou stálými fanoušky,

kterým se velice neochotně podepíšete na fotografii.

Mlčení ve dvou znamená útěk,spásu s svakokrádež zároveň,

protože se nikdy nedozvíte,

zdali ten druhý se chce vyzpovídat ze špatného svědomí,

pohádat se a nebo vylít Vám prostě vařící polévku na hlavu.

Slova  jsou tudíž příliš drahá promiskuita,

na kterou si v řádném pracovním procesu

nevyděláte za celý život,

nýbrž v bordelu a na dálnici

jen pouhým mžiknutí oka.

Recese písmen s e x není důležitá,

nýbrž renesance písmen l á s k a.

To se podobá ve skutečnosti objevení a dobytí Ameriky

na sklonku 15.století.

Vyvražděni budeme my jako původní obyvatelé

našimi potomky rekonkvisty.

Invaze

To-ja-lan-ti.-la.

V hausbotu trčím.

Dělostřelecké salvy.

Bacha!Za dveřmi průšvih tě očekává.

,,Máš v práci padáka, děvo lepá.

To je můj dárek k vánocům.ů

Spi.Zavři očka svý...

Cink!Cink!Ra.ta-ta.

,,Probuď se ty,štěně mrňavé!

Jak si dovoluješ...Chrnět!

Teď v tom čase bohulibém

pro všechny živé na Zemi.

Alou ven!Tak hejbni ocasem a packama

a zakňuč koledy!"

Školačka Boží 1999

Krávy

S kopce

do kopce

tudy

sem tam

toulá se stádo hubených krav.

Prach sípá,chrchle,

tráva schne,žloutne.

Slunce si nasadilo černé brýle,

Zeměkoule se převlékla do červených plavek

a útěchu za vraždu spravedlnosti

lidští soudci popravili na elektrickém křesle.

Smrt nikdy nespí,

nikdy si nedá šlofíka.

Přes rameno ti do knížky,co čteš,kouká

a přemítá společně s tebou,

zdali je prospěšné jít na procházku,

a nebo si uvázat pro legraci mašli.

Ale ve všech případech

ti zametá starostlivě a úzkostlivě pěšinku do ráje.

Blázen hraje dobrovolně a s vervou

rolu žárlivého Othella

a tu Desdemoninu, tobě chtě nechtě

určila šedá eminence.

Smrt nikdy nespí,

nikdy si nedá šlofíka.

Važ si jí.

Je věrnou tvou přítelkyní,

protože na rande s ní spěcháš bez přetvářky

a s veselou písní na rtech.

S kopce

do kopce,

tudy

sem tam

toulá se stádo hubených krav.

Ach!

Trápení trápí dobré bydlo.

Och!

Strach z pomluvy o tvé osobě

položí na oltář vlasti i život vlastní.

Ach!Och!

Bez cíle toulá se stádo hubených krav.

Prázdniny

Myšlenky bloumají kol rybníka

a Měsíc, ten plouživý nádeník,

pozvolna se ubírá do nevěstince.

Dohady jsou náhody,

které se nedějí jen tak

a pro nic za nic.

Odbočka doleva

a pak zahnout vpravo.

Ručičky na hodinách dvanáct ukazují.

Setkání a ťukání do psacího stroje.

Fotky

a adresát neznámý!

Motiv mi schází

a můzy ve sklepě přehrabují uhlí.

Pozor!Poplach!

nasaď si plynovou masku

a honem do bunkru!

Láska shazuje vodíkové bomby.

Smrt a totální vyhlazení lidstva.

Hej!Hola!Kocoure!

Vytas drápy

a do tváře ji škrábni!

Spí...

A kvočna na vejcích posud sedí.

Hlavu otoč.

Levou zvedni.

Dřep a výskok.

I ve snách je fit.

Inspirace steskem se steskem souží,

ale pod šaškovým dohledem jednou pro vždy

přeskočí bez zábran světelnou rychlost.

On je tam.

Ona je tady.

Královno, nic jiného ti nezbývá

než zahrát ještě jednou

roli Popelky v hledišti divadla.

Neklid v infinitivu 2002