pochopitelné

Vzali mi půlku těla.

Bez varování.

A diagnóza?

Symptom plnoleté dvoucestnosti.

Vzali mi polovinu srdce i části dalších orgánů, jen mozek mi nechali tak, jak byl.

Hezky vcelku.

To prý abych nezapomněl, jaké to bylo před tím.

Pro vzpomínky, pro pocity.

Byla to údajně nutnost.

Jistá prosba vedena zvláštním zoufalým voláním o pomoc.

Bez zákroku by má druhá část zemřela.

Teď ale umírá ta první.

Na stesk, na smutek, na polovičatost.

Čeká ji tak bohužel ještě jedna operace.

Tentokráte bez anestézie šokem.

Bude rozsáhlá a pomalá, palčivá a dlouhá.

Amputace bolesti.