Když není důvod...

KDYŽ NENÍ DŮVOD…

Roh místnosti..sedím sama a snažím se nemyslet. Slzy mi tečou proudem. Možná už mám na tvářích rýhy.

A nejsi tu, aby ses  mohl usmát a říct, ať nechám smutek odejít...život je přece příliš krátký.

Tvůj život byl příliš krátký...chybíš mi. Pocit bezpečí odešel s tvým posledním výdechem.

Odjížděl jsi tenkrát na sál a chytil jsi mě za ruku. Studené prsty...cítím ten dotyk ještě teď...

,,V životě je jedinou jistotou smrt, pokud to tak má být, nemůžu tomu zabránit." Sestra strčila do lehátka  a ty jsi zmizel. Jedno křídlo dveří ještě chvíli poletovalo směrem, kterým tě odvezla. Ode mě, k tobě, od tebe, ke mě. Byla mi hrozná zima, věděla jsem, že už tě neuvidím. Bez tebe teď nejsem nic...

Kdo ví, jak dlouho jsem čekala...ve sterilní bílé chodbě na plastovém sedátku...byly tam stovky plastových sedátek....pro lidi jako jsem já. Čekala jsem na smrt a pozorovala spáry mezi dlaždicemi na podlaze.

Všechny se spojují a jsou bez konce...kdyby tak lidský život plynul stejně...

Seděla jsem bez pohybu možná několik hodin, možná několik dní...pak přišel tvůj doktor.

Z temné chodby vedoucí k operačnímu sálu se vynořil do bílého světla zoufalců, modlících se za své milované.

Prošel proskleným vchodem, za kterým jsi se ztratil...ale...křídlo těch dveří už se ani nehnulo...jako tvé srdce.

Věděla jsem, co mi jdou říct...vím to už dlouho...snad od té doby co tě znám...bylo 23:05...

................................................................................................................................................................................................................................................................

Roh místnosti. Promiň mi to. Nechci vypadat jako slaboch, ale ten třes v rukou nemůžu zastavit.

Přitisknu kolena k bradě a tváří se opřu o ledovou zeď. Šeptám naši písničku....vždycky sis ji potichu broukal, když jsi mě hladil po vlasech.

Otevřu ústa a kov zazvoní o zuby...cvakne pojistka.

Ta melodie mi stále zní v hlavě..snad se potkáme lásko.

Nechám smutek odejít...ale půjdu sním...

Cítím jen škubnutí, když zmáčknu spoušť.

Je 23:05....