Svatba

SVATBA

 

Nevěděla proč stojí u jeho dveří, spoustu let o něm neslyšela, nepotkali se...kdyby snad tenkrát...ale ne, necháme minulost spát, pomyslela si. Vztáhla ruku, aby zaklepala, hned ji však znovu spustila podél těla. Váhavě, snad i se strachem v očích se otočila a rozhlédla se po okolí. Utkvěla pohledem na mladém páru, který mizel za rohem...stejně tak mizela i její odvaha. Uběhlo několik minut...upřeně hleděla na místo, kde se jí milenci ztratili, stála bez pohybu a nechala vzpomínky plynout.

Radek, vlečen v poutech pryč...co to tehdy za ní křičel? Už přesně nevěděla...snad, že jednou budou spolu...že udělá cokoliv...že jsou si souzeni. Nikdy nebyl úplně normální...uchichtla se...i proto ho možná milovala...kdysi..

Co tady vlastně chci, přemýšlela, jdu za starou láskou, vrahem mého prvního manžela a momentálně jasnovidcem? Bože, je to trochu jako ze špatného filmu. Vzdychla. Představte si, že vám nějakej magor zabije muže...a vy se teď na toho magora těšíte...dokonce ho chcete přizvat k důležité životní události.

Lekla se zvuku, který se ozval za zády...tělo automaticky provedlo bleskurychlou rotaci a Laura se ocitla tváří v tvář jemu, jeho očím, osudu.

Pokud jste (určeno hlavně ženám) někdy spatřili nádheného chlapa, dokážete si Radka dost jasně představit. Mix antického boha, ďábla a idolu ze střední školy. Absolutně elegantní i v obyčejných džínách...jenom v džínách!

,,Lásko," oslovil ji.

,,Rayi," odvětila.

,,Máš nový vlasy."

,,Ty nový tetování."

,,Jsi svobodná?"

,,A ty máš snad čistej trestní rejstřík?"

,,Přišla ses mi vysmívat?"

,,Ne, to ne," zrozpačitěla, ,,já vlastně...chtěla jsem...ehm."

Jemně, ale rozhodně ji uchopil za paži...,,Pojď, udělám ti kafe, třeba se rozpovídáš," krátce se zasmál.

Typické...byla zase jeho...

Prošli téměř celým domem, než se dostali do kuchyně, Laura ale stejně netušila, jak bydlí...neviděla nic...jen jeho oči. Hluboké, tak temné, že nešlo rozeznat hranici mezi duhovkou a panenkou. Přišlo jí, že kdyby teď mrknul, zhroutí se celý svět!

,,Asi bych radši měla jít," probralo ji zatroubení auta kdesi v blízkém okolí.

,,Tak proč si přišla?Abys odešla?"

,,Já jen chtěla..."

,,Vím, co jsi chtěla," přerušil ji.

,,Víš?" Zatvářila se ironicky.,,No jak by ne, vždyť jsi ten jasnovidec?"

Hodil do hrnku tři kostky cukru. Nezapomněl její recept na dobré kafe.

,,Datum?"

,,Datum čeho?"

,,Datum tvé svatby, Lorrie?"

Skoro neslyšně vyjekla, chvíli bylo ticho...,,Ale to ti mohl někdo říct..."

,,Mám ti odříkat Alexův svatební slib? Chceš dopředu vědět, co ti tvůj nastávající nakecá? Můžeš si to pak při obřadu zkontrolovat, ale já už tu nebudu, abys mohla uznat, že jsem měl pravdu.

,,Letíš pryč?"

,,Jo, chci vypadnout...s tebou teď stejně rodinu nezaložím, nic mě tady nedrží.."

,,Ale Rayi, máma!"

Znovu jí skočil do řeči : ,,Máma je mrtvá!"

Nebylo co dodat, věděla jak mu je, cítila s ním...jen mu jemně položila ruku na rameno a dvakrát krátce stiskla. Tak známé gesto...

,,Pamatuješ si to," vydechl.

Přejel jí bříškem prstu přes tvář, obtahoval rysy jejího obličeje...Měla dojem, že je ve snu...Zbláznila se...Prudce ji přitáhl k sobě a políbil...hladově...toužil po ní sedm let. Sedm nekonečných let, které přežil jen pro tuhle chvíli...věděl, že se dočká.

................................................................................................................................................................................................................................................................ 

,,Lorrie?Rád bych se seznámil s Alexem!"

,,Ne!" Chtěla mu prásknout s telefonem, ale v poslední chvíli si to rozmyslela.

,,Lorrie, lásko, nechci ti zkazit svatbu, radši si počkám, až budeš zas vdova," uchechtl  se!

,, To už tady jednou bylo...udělal jsi ji ze mě ty...!"

,,Byl to zlej člověk, lásko, zachránil jsem tě!"

Zavěsila....měl pravdu,ale nechtěla ji slyšet.

O pár hodin později poslala SMS : ,,Ve 3 u Velblouda, vem si kravatu!"

Prohrábl si vlasy...moucha sedla na lep...

Obtočila si kolem prstu pramen lesklých, temně modročerných vlasů a civěla na sebe do zrcadla. Z toho bude průser, pomyslela si, velkej průser.

................................................................................................................................................................................................................................................................

Vešli, zavěšeni do sebe. Pozoroval jeho tvář z pod přivřených víček...byli už jen pár kroků od něj...vstal a vztáhl ruku...pevný stisk.

,,Moc mě těší," protáhl zdvořile...opravdu ho těšilo.

Alexova solidní, bezvýrazná tvář se roztáhla v širokém úsměvu :,,Čau Rayi, hodně jsem o tobě slyšel!"

Ze začátku si vyměňovali běžné informace, formality, po pár sklenkách vína by člověk řekl, že u stolu sedí tři nejlepší přátelé.

Setkali se ještě několikrát. Bála se a ten pocit ani teď zcela nezmizel, ale byla ráda, že je Ray v pohodě, nenaznačuje, očividně nemíní nic říct a zničit jí budoucnost, působí dokonce trochu rozpačitě...

Pozvali ho na svatbu. Dal jim krásný svatební dar...dvě letenky na Hawai...uklidnila se...

Ale Rayi, slyšel ho říkat, nedělej si škodu...Ne, to nedělám, odpovídal, dělá mi to radost!

Pověsila se mu kolem krku, lípla pusu na tvář. ,,Jsi zlato!"

Měli jste v té chvíli vidět jeho oči. Zahlédl se v odrazu na okně. Stejný výraz jako před sedmi lety. Láska nezná slitování, není první, kdo obětuje cizí životy, přesvědčoval se...i kdyby se je pokusil varovat, neposlouchali by...Amen...

 ................................................................................................................................................................................................................................................................

,,....nikdo tě nemůže milovat víc než já...,"odříkával Alex svůj slib. Ray stál v pozadí, mimo všechny svatebčany a mírně se usmíval...rozhodl se..Nechá je letět...ať rozhodne osud!

................................................................................................................................................................................................................................................................

,,Vítejte u večerních zpráv!"

Pohodlně se uvelebil v křesle, v jedné ruce ovladač, v druhé skleničku whisky. Usmíval se.

,,Letadlo společnosti AirFrance, mířící na Havajské ostrovy, se dnes v dopoledních hodinách zřítilo u pobřeží Řecka, krátce po startu. Bilance je děsivá, mluví se až o 160 mrtvých. Smrti naštěstí unikla česká zpravodajka a novinářka Laura Hessová. Záchranáři budou pátrat dál, ale nepředpokládá se..."

Dál nemusel poslouchat. Přitáhl si telefon :,, Dobrý večer, Radek Neumman, potřeboval bych spojit na AirFrance...děkuji.....Bon jour, Neumman, sháním číslo do nemocnice, kam byli převezeni cestující z toho zříceného letadla!"

,,Sháníte někoho konkrétního?"

,,Ano...Hessová!"

,,Paní Hessová?"

V očích měl výraz vítěze :,,Myslím, že už je vdova!"

,,Jste snad jasnovidec?"

---