Vrah jsi ty!

VRAH JSI TY

,,Vrah jsi ty!" Zaječel jsem na postavu, rýsující se v rohu místnosti.

Hlas mi přeskočil. Těžce se dýchá.

Sípavý zvuk z mých plic ruší dusivé ticho.

Na něco čeká, bleskne mi hlavou....Snad jen na sekundu jsem se ohlédl ke dveřím, abych zhodnotil svoje šance k úniku. Obklopil mě chlad...čepel zastudila na holé kůži.

Jak zvláštní...vždy jsem se smál tomu, že je možné, aby vám v předzvěsti smrti prolétl před očima za pár sekund celý život.

Snažím se vzpomenout si na nějaký okamžik z dětství, ale místo toho mi hlavou plynou události posledních dní.

Obklopuje mě tma. Sedím na zemi a na zápěstích mám těžké řetězy. Vedle mě nehybná postava. Nevím kdo to je, ale jsme poslední....poslední dva naživu...když teda nepočítám vraha...stále nám tlučou srdce.

Zemřu, vím, že zemřu....jak jsem se dostal do téhle situace, bože??Tu otázku si pokládám ve vzpomínkách, i teď...

Jakto, že ještě ostří dýky neprořízlo hrdlo?

Otevřu tedy statečně oči...jsem v pokoji sám. To ticho, bože, jak mě děsí...Hraje si se mnou jako kočka s myší!

Hrál si i s ostatními....když si vzpomenu na Marii, vhrknou mi slzy do očí...jak jí mohl takhle ublížit...

Její nádherná tvář...tak znetvořená...né...rvu si vlasy...kolena se pode mnou podlamují, padám k zemi.

Působilo by to na vás jako zpomalený film, kdybyste tu byli...ale nejste...jsem sám.

Ať mě netrápí...,,Na co čekáš!!??" řvu pořád dokola, až plíce nevydrží náhlý nápor, a moje slova  se ztratí v záchvatu kašle....plazím se ke dveřím a ani nevnímám dlaně rozedřené do krve...táhne se za mnou rudá stopa.

Zničil jsem otci nový koberec...Pod schody do patra se z posledních sil vzepřu na zmučených pažích, posadím se zády opřen o zeď.

Jediné na co mám ještě sílu je přemýšlení...že zrovna ty bratříčku...stále tomu nemohu uvěřit.

Děsí mě pomyšlení, že ti dvacet let svěřuji do rukou svůj život Duncane...musel ses zbláznit...vím, že tě rozchod s Marií bolí, ale nemůžeš kvůli tomu přece vyvraždit barák plný lidí...i mě, svého bratra.

Cítím s tebou...blázne...ale tohle..

Zavírám oči, už nebudu bojovat...vydávám se napospas tobě i tomuhle prokletému domu...

................................................................................................................................................................................................ 

Paprsek ranního slunce mě zahřeje na tváři. Z dáli se ozývá dusot těžkých vězeňských bot...že by snad...

Už je tady...stojí za mříží a měří si mě ledovým pohledem..

,,Vrah jsi ty,"řvu na něj z plných plic, ,,ty vrahu!" Lomcuji dveřmi...

,,Klid Duncane,“ říká tichým podbízivým hlasem..

,,Já jsem Thomas, to ty jsi Duncan...vrah...vrah své ženy!" řvu , ,,Někdo tenhle tvůj trik odhalí, že jsi hodil vinu na mě, někdo na to přijde...určitě...a ty se pak budeš smažit v pekle!"

,,Jsi blázen Duncane, to tys ji zabil...svou ženu...a ty ostatní..já tam ani nebyl...!"ušklíbne se.

Stojí tam, podobní si jako vejce vejci...Kdo je vrah?