Serj v Čežaréně

http://www.youtube.com/watch?v=GY9kQcWLvEM

Na velkým koncertě jsem zatím nebyl a už delší dobu jsem prohlašoval, že až dojede System of a Down, tak na ně pudu. SOAD sice nedojeli, ale jejich zpěvák, Serj Tankian, včera v ostravské Čezaréně představil své první sólové album Elect the Dead. Před budovou se toho až na pár poldů moc nedělo. Když jsme došli ke vchodu, stál tam docela slušnej dav. Prodrali jsem se ke dveřím a nechali se vcucnout. Pak jsme se pomaličku dostali k pivu a s pivem ještě pomaleji dovnitř. Čekal jsem, že Čezaréna je větší – takhle působila docela komorně. Hala se postupně naplnila a když předkapela Fair to Midland spustila svůj první song Walls of Jericho, lidi se chytli. Dlouhovlasej týpek při ní předvedl pár solidních vokálů. V dalších pěti písničkách však následovala nuda. Zpěvák na pódiu poskakoval jak posedlej, říkal něco "ďábelským" hlasem a máchal přitom rukama, což působilo legračně. Když v devět odešli, byl jsem vyčerpanej a začal jsem pochybovat, že mě z toho Serj vytáhne. Ale byl to jeho koncert a když o půl desátý vešel na pódium v bílým saku a cylindru, bylo snad každýmu jasný, proč sem přišel. Začal zpívat velice vysokým hlasem a takhle zpíval asi tři minuty. Byl jsem z toho nervózní, ale Serj nakonec přešel do svého níže položeného hlasu a aréna se rozeřvala. Následoval snad největší hit alba - Empty Walls. Pak to šlapalo asi jak na každým koncertě - jela jedna písnička za druhou, Serj se na pódiu suverénně pohyboval a občas angažovaně cosi vykládal do mikrofonu a kdoví, koho a co všechno fakoval. Ale bylo to dobrý - jak se usmíval, jak do hudby pohyboval rukama jako by běžel, jak se s kloboukem klaněl. Snad nikdy jsem neslyšel hlas, který držel na síle i v těch nejobtížnějších pasážích. Tam, kde už Bono většinou lapá po dechu a vynechává, tam zpívá Serj naplno a přitom jako by o nic nešlo. Na rozdíl od kapel, které dávají prostor instrumentálním sólům, kytary a bicí dělaly pouze doprovod Serjově hlasu, který pravidelně přecházel z pomalých pasáží do rychlých, od jemných melodií k drsnému zpěvu, plnému naléhavosti. Serj si pohrával se zvukem a občas pouštěl z krabičky do sálu různý efekty. Zasedl taky ke klavíru, na kterém zahrál Sky Is Over. Po padésáti minutách poděkoval a se svou doprovodnou kapelou Flying Cunts of Chaos zmizel. Když po bouřlivém potlesku opět přišel, aby zahrál The Unthinking Majority, sál se rozskákal a roztleskal jak nikdy. Bylo opět jasný, že přijít sem byla dobrá volba. Po poslední písničce, která byla coververzí písně jiného interpreta zmizel nadobro a v sále se rozsvítilo. Serj se bez SOAD ubírá svou vlastní cestou. Spíš než heavy metal vévodí hudbě jeho dokonalý melodický hlas. Ten k posluchači promlouvá jasně a nekompromisně. Unáší jej na svých vlnách do Arménie, země ďáblů s božským hlasem.

---