Světlejší včerejšky II.

...když ohňostroj skončil, Saša vzal své staré radio a umínil si, že už sem nikdy nepůjde.

Venku se stmívalo. Bylo to dobře, protože dnes měl být ohňostroj. Saša vstal ze židle, obešel stůl a pomalu přerovnával věci. Čas se musí nějak zabít. Když moderátor v rádiu ohlásil pět minut do té velké podívané, zamkl Saša pokoj a po požárním žebříku vylezl nahoru. Panelový dům kde bydlel měl 6 pater a tak byl shora docela velký výhled. Ve svitu pouličních lamp se venku hemžili lidé. Co kdybych prostě skočil? Mohl bych udělat salto... nebo víc. Ale co kdyby se mi nepovedlo? Nemohl bych to pak spravit... jenom jeden pokus. A co kdyby si toho nikdo nevšiml? Ne, nebudu skákat.
Ještě minuta.
Zatímco moderátor četl seznam sponzorů,  Saša si lehl na záda a pozoroval první nesmělé hvězdy na obloze. Tohle pro něj byly ty pravé ohňostroje. Představoval si, že letí kdesi tam, do dálky...
3...
2..
1.
a jeho oči počítaly miliony, jež se nad zemí tříštily na stovky barevných jisker - a bylo mu smutno.

---