Nebyl slepec. Nevím. Minulost má minulou a budoucnost psanou ve hvězdách. :)
Zvědavče, ptáš se konstruktivně, jasně a stručně, za to děkuju. Jenže já ti nemohu tím stejným stylem odpovědět.
Chtěla jsem Návraty říct, že návraty jsou bolavé, ale i krásné. Směju se. Návraty sem a tam. Je mi jasné, že bych z každé epizody mohla vytřískat dalších pět stran s tím, že bych vysvětlila do detailu všechny vztahy, souvislosti, kontext. Ale k čemu? Podle mě nebylo důležité to "kolem" a odkud je a kdo je Kostov, ale spíš že je a že něco prožívá. A tím byly právě návraty. Návraty domů - k rodině, návrat - ke slečně, která ho už nepřitahovala, návrat - domů, kde se cítí doma, prostě návrat.
Chápu, že pokud prahneš po souvislostech, po ztotožnění se s hlavní postavou, že to tu nenalezneš, protože to nenabízím. Děkuju za ten názor, že se ptáš a že se vůbec nebojíš :) Vďaka
Je to poviedka (nie báseň), text má niekoľko vysvetlení a uniká mi pointa...napr. je slepec? bol slepec? Prečo ho napadlo slovo "šlachta"?
Akú má minulosť a nad čím rozmýšľa? Neporozumela som tomu, čo očividne chceš povedať.
zvědavče, ježkovy voči, prečo? :)
Já ten názor beru, určitě ano, ale rozhodně nemám potřebu někoho testovat nebo se zahalovat do něčeho jen "jako", rádoby...
Že tě to nevzalo a nijak nezapůsobilo, to je jiná. Můžu se domnívat, že je to délkou, úsečnosti, jen tím, že je to vlastně taková "črta", která nemá pořádně nic rozpracovaného. No, mrzí mě to. Ale nič se s tím dělat nedá. Děkuju za názor a ohlas.
Ahoj, ale: pripadá mi to ako test inteligencie -
;) prepadla som a (asi preto) ten text so mnou emocionálne vôbec nič neurobil
Díky, alte. Mám se, právě jdu na velký úklid. :)
a2a2ao, :) Díky. Tu lacinost vnímám jako osobní podnět vzniku tohodlenctoho. Už půl roku mi ta věta ležela v mobilu a jak jsem začala psát, prásk! ji sem, zpráva smazána a mně je líp. Nesnáším dluhy. Já už pár (přiznej si to: takže hodně) drobností opravila; byly to neduhy rychlého psaní.
Já s tebou rozhodně souhlasím, protože uběhlo několik dní od sepsání a už mi to přijde, že to skřípe všude. Jenže neuděláš nic, krčím rameny a i přes to, že jsem u pár slov měla komentář - vybočení (a natruc vám neřeknu jakých) ze stylové roviny, tak je neopravím.
V tom smyslu nejsem ignorant, řekla bych, ale pro mě by to rázem ztratilo kouzlo, neboť razím cestu, že co je nedokonalé, je krásné. Haha.
Asi takhle: myslím, že jsem se mohla prezentovat lepším textem, jenže nešlo tak úplně o prezentaci, ale o moje potěšení, chvilkový elán, snahu a chuť. A pro mě pilováním a pižláním vět na hezčí - zvukově i stylisticky větné celky by se z toho stal exemplář, který nedýše! :)
Nechci tuhle zprávu odesílat s vědomím, že se chci obhajovat, vůbec ne. Za pár dni po tomhle neštěkne ani poslední pes, ale ve mně radost z toho, že jsem to napsala a že jsem s tím byla víceméně spokojena, zůstane. Podle komentářů vlasy hrůzou nevstávaly, tomu jsem ráda. Lichotí mi, že si to našlo své čtenáře atd. Takže děkuju všem za pozornost, bylo mi potěšením.
Ještě bych vytkl hned první, docela lacinou a zejména zbytečnou větu či jeji část ...kde pokaždé někdo umírá..., to je zbytečný citový a v txtu nepotřebný a neodůvodněný atak.
Na mne ten text působí na několika málo místech stylisticky kostrbatě, např. ...Vlak kluše jak pominutý... nebo v kontextu vedlejších vět ...očima nesleduje horizont budov nebo nervózní cestující čekající opodál..., jindy zase upovídaně ...Jde po modré, jak se dovídá z kůry stromu... nebo ...dát jí jednu ruku na koleno a druhou −...
Na druhou stranu oceňuji lehkost, s jakou se střídá několik situačních prostředí a každé je spojeno s nějakou myšlenkou nebo dějem a to vše se podařiloumístit do krátkého textu, který ač docela hutný, působí pozvolně.
Myslím si, že ty stylistické nedotaženosti jsou jen otázkou větší pečlivosti, zato myšlenkvé a dějové uspořádání a propojenost jsou daleko vážnější atributy, a tam se ti, podle mého soudu daří.
Fouckaulte, jelikož klikám, občas si všímám, tak i vidím změny. A asi by mi byla hanba nepoděkovat. Díky.
skvělá :)
myslím, že by se jeden menší závazek zde hodil??
archie, koukej, jaká jsem?
pozorovateli, to jsem si mohla myslet:) Já samu sebe taky nechci omlouvat, přijmu negativní kritiku, ale je mi blbý dělat závazky a říkat - ano, ano, jak jsem motivovaná, a přitom vědět, že jsem byla ráda, když jsem tu jednu skoro áčtyřku napsala.
jako rychlovka a skica výborný. já rád návraty. pokud je to skica k něčemu víc budu se těšit. nejvíc se mi líbí popisné pasáže a předposlední odstavec. ten je dle mého vážně moc povedená zkratka. super
pozorovateli, já sice děkuju, ale nevím, co už bych měla víc; veřejně se přiznávám k tomu, že jsem lajdák, že to je jen črta. Že jsem se chtěla zbavit jedné neustále se vtírající myšlenky. Otázkou je, proč to vkládám na písmák, ale já byla natěšená jak malé děcko na žvejku, že jsem neodolala. Věřím, že se to někomu může líbit a někomu ne, ale už si nedávám naděje, že s tímto materiálem, myšlenkou, budu někdy v budoucnu operovat. Vážně děkuju.
Snad mě tu někdo chápe. :)
no
podle mě jsem tam spoustu věcí nevyhmátnul a normálně to svedu na tebe
podle mě by to chtěl "vyjasnit", např. mě ovlivnil styl, který jsem si postupně vykládal jinak a jinak
Vrací se domů. Domů, kde pokaždé někdo umírá. - to je pro mě dost složitý, dost na začátek a je taky pravda, že jsem si na to na konci nevzpomněl, protože to na začátku nebylo tak výrazný
výrazný je myšlení postavy
a když už se zmínila puška, z který se musí vystřelit
nemusí, ale pak ta puška musí být tou důležitou věcí v povídce, která vysvětluje
už proto, že nestřílí
nejdřív jsem si říkal, že je zmatený, pak že je nervózní a nakonec, že je tázající-hledající odpověď
Nemáš zač :-) já to četla dokonce dvakrát...někdy mám dlouhý vedení :-) ale není problém s pochopením, jen to je pro mě příliš studené a nezachrání to ani ta "nadržená" slečna :-)...ale koukám, že si to své čtenáře našlo. Do hlubšího rozboru se pouštět nechci. Dobrou ;-)
sid, děkuju
mylenko, děkuju pěkně za čtení a za tvůj čas; chápu, někdy je očekávání velmi zrádné:)
markéto, těší mě
Snažila jsem se...ale ne...prostě neoslovilo mě to, marně v tom hledám hloubku...ani ta šachta to nezachránila.
Snad pár dobrých obrazů... ale jinak nic objevného.
Čekala jsem od Tebe víc.
ja to rozebirat nebudu, ja to neumim
mi se to libi, protoze se mi to libi
Předposlední tři věty - všude "jen", Alexi. A to tam byly čtyři. Teď vás potřebuji, kritikové všech zemí. Jsem totiž bezradná. :) A vůbec na mě nebafej něco obecně platnýho, to já nerada.
Fouckaulte, ještě jednou si to po sobě přečtu, jestli tam nejsou větší zrůdnosti a pak budeme posílat pochvalné avi, ano? :)
někdo řekl.. že když se v povídce objeví puška, musí také padnout rána :-)
ale nemyslím že je to tak.. pokud by se tvorba příliš držela těchto daností bylo by snad teoretikům kompozice učiněno zadost ale text by byl dalek pravdivosti a realitě: Mám tento text za mistrovsví fragmentu.
Velnmi pěkně napsáno**** aví
Veškerá odsazení jsem zrušila. S Times New Roman se mi to líbí víc. Užívám se publikování.
Jen houšť do mě, jen se obávám, že jsem nenapravitelná, o čemž svědčí i fakt, že má poslední něco-jako-povídka zůstala ladem i poté, co jsem plna energie do ní začala šťourat a měla elán ji změnit a vylepšit.
Návraty budou stejné; jen hození očkem kamsi, vlepení myšlenky, trocha vzpomínek, krapet nadšení, že zas jsem něco napsala - ale nic víc. Mrzet mě to může i za čtenáře, že na ně koukám trochu prozíravě, ale opět: asi nic víc.
Zázrak v Miláně jsem zmínila proto, že to byla devadesátiminutová blbost. Uf.
Jo, zní to pejorativně, že .), to jsem ale nechtěl. Ostatně jsem tím taky postižen. Bohužel nevím, jak lépe to pojmenovat.
Nakonec je ze všeho jen otázka o usměrnění energie.
Mimochodem toho Vaculíka jsem zmínil, protože ho pokládám za Mistra v "Návratovosti"
Wintře, já jsem zas momentálně pod vlivem Zázraku v Miláně, takže budu nejspíš mírně neorealistická. Děkuju ti, vím, jak je občas těžké formulovat přesně to, co se ti na textu nezdá. Takže si toho cením.
Měla jsem v hlavě už dávno sesumírovaný název a celkem i obsah. Věděla jsem, co chci psát a možná i proč. Být na jednu áčtyřku vyplněný, to asi nejde úplně nejlépe. Chci říct: ano, máš pravdu, ale nevidím to jako negativum.
Jsou to prostě v plurálu návraty a to je motiv i téma zároveň. Něčeho se dotýkám a něco nechávám ladem. Vím o to. Nechci se bránit, není proč, protože jsi to dokázal trefně pojmenovat..., ačkoli termín dravě povrchní mě uráží, i když proti tvé i Vaculíkovy ostrosti nemám ani fň. :)
Anžto teď zase čtu Vaculíka, tak budu asi ostrý: text na mě působí roztrhaně, je v něm snad až příliš nevyplněných míst - viz Stývnova připomínka k dialogu. A anžto čtu toho Vaculíka, nemůžu se zde zbavit pocitu "dravé povrchnosti".
Alexo, díky. Až se v tom trochu zorientuji, dám ti vědět. Prozatím mi to zní jako - to se mi tam nelíbí, protože nelíbí - a já si zas pro sebe říkám, že se mi to tam líbí. Začarovaný kruh. Nedívám se na to ještě s nadhledem, dej mi den a budu reagovat. Doufejme, že adekvátně. Na opakování jsem velká frajerka:)
O to se s tebou ani nepřu.
Obávám se, že prostá nadženost přesah nemá.
Já vím, přepsat a vepsat dalších milión přesahů. Tahle nadrženost má přesah. Tahle jo.
Já vím, přepsat a vepsat dalších milión přesahů. Tahle nadrženost má přesah. Tahle jo.
Mně by nadrženost nevadila, kdyby měla přesah.
Dialog mě neba, první dvě "promluvy" říká on. Jen jsem nevěděla, jak to dát k sobě. Trochu to zkusím graficky pospojovat.
Nadrženost Intry je jen prvotním znakem k návratu. :) Ale jinak mě to zas celkem ba. Dík.
Ten dialog působí nejasně, nevím, kdo zrovna mluví. Možná to je jedno. Jo, a trochu ma vadila ta nadržená slečna.
Písmák