Popel

Stokrát mou rukou osahané,

inkoust slzami vybledlý,

listy smutkem čtenáře zkroucené.

Choulím se v koutě,

objímám ten paklík štěstí,

vrývám si do kůže každé slovo,

chci aby mi stále zněli v uší,

jako píseň mého života…..

Nadechnu,

ztěžka, ale jde to,

tělo opouští roh,

tu temnotu v životě.

Cítím vůni spáleného papíru,

spolu s papírem hoří i má mysl,

z popelu píšu na zem:

Sbohem lásko