Andulka

Na kopci za dědinů

stojí mládenec v trávě

zpívá:miluju jen tu jedinů

s kterou chodím právě.

Chodíme spolu , už jsou to dvě léta,

naše láska, jako ranní pták ke slunci vzlétá, jako duha po bouřce na obloze vstane

láska ožije a znovu sladce vstane.

Jen kkdyby nebylo, vojáčka černého,

který knám do kraje přišel,

že z války domů cestou šel

a zastavil se u jejich vtat.

Volám do války se vtať a namou Andulku zabudni

dej přednost bíle labuti,která určitě na tebé čeká

láska má se jeho srdce leká

a srdce bušá jako zvon.

Andilka řekla, to je on

já sním musí cetou jít

a ty doma musíš být.

A tak andilka odešla mi, kdoví kde je zahorami,

a já tu stijím pávě ve vysoké trávě.

V pravo šavle leskne se boď Andulko s Bohem

teď tělo leží na pasese mečem proboden