Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMé oblíbené místo
13. 06. 2008
1
1
747
Autor
Jasminne
Před dvěma lety jsem dostala zadání slohové práce.... "Mé oblíbené místo" ... Dlouho jsem nad svým oblíbeným místem přemýšlela. Myslela jsem na parky, památky, lavičky, zahrady, koutky v domě..... nic. Ten rok jsem místo slohové práce odevzdala své paní učitelce jen prázdný papír...
Dnes odpoledne jsem se vracela z oddílové akce, na "domečku" ( 4. junácké středisko Olomouc ). Procházela jsem okolo ulic, které se s pozdními hodinami začaly pomalu vyprazdňovat. Mé vlasy cuchaly větve smutečních vrb, když jsem procházela úzkou cestičkou podél řeky Moravy. Sladká vůně z pekárny přes ulici mi připoměla, jaký mám hlad... :) Procházejíc okolo béžově natřeného panelového domu, který stojí vedle samoobsluhy Albert u hlavního nádraží, jsem se musela pousmát. Pohled na samoobsluhu mi totiž připoměl Špunta, mého ...mého... ani nevím, čím ho mám zvát ... viděli jsme se sice jen párkrát, ale vždycky si máme co říct, je na mě hodný, je milý... možná mě má i rád.... ale to asi mluvím s přílišnou...možná trochu vymodlenou nadsázkou.
Vánek ke mě donesl vlahou vůni levandulí, které někdo vysázel přímo vedle domu, ve kterém spím, vstávám a kařdou noc usínám... vstoupila jsem do domu a jako pokaždé, když mě obklopí ty nažloutlé stěny chodby v přízemí , jsem si začala broukat slabou melodii "Rukávů" . Náš výtah s nálepkou -heelys- na hlavním světle (kterou tam přilepil můj bratranec) mě pomalu vynesl až do posledního, čtvrtého patra....a najednou jsem to pochopila....
Chodba! Naše chdba ve čtvrtém poschodí, s šesti okny, únikovým žebříkem a muškáty u zdí.... to je mé oblíbené místo.
Ostrá žlutá zář zapadajícího stunce na mě dopadla, jako ještě nikdy... To je to místo, které bude navždy spojeno s mým životem... každé ráno tou chodbičkou procházím a ani jednou jsem si neuvědomila její váhu a sílu ....až teď... po devíti letech co tudy procházím.... je to skoro div, co? Chodba.... obyčejná a přesto jedinečná...to ona mě připravuje na počasí venku... na chodbě čekám na kamarády od vedle..to ta chodba je MÉ místo :)
Možná teď konečně budu moct napsat tu slohovou práci, ze které jsem tehdy dostala tak ošklivou známku.... :(
Dnes odpoledne jsem se vracela z oddílové akce, na "domečku" ( 4. junácké středisko Olomouc ). Procházela jsem okolo ulic, které se s pozdními hodinami začaly pomalu vyprazdňovat. Mé vlasy cuchaly větve smutečních vrb, když jsem procházela úzkou cestičkou podél řeky Moravy. Sladká vůně z pekárny přes ulici mi připoměla, jaký mám hlad... :) Procházejíc okolo béžově natřeného panelového domu, který stojí vedle samoobsluhy Albert u hlavního nádraží, jsem se musela pousmát. Pohled na samoobsluhu mi totiž připoměl Špunta, mého ...mého... ani nevím, čím ho mám zvát ... viděli jsme se sice jen párkrát, ale vždycky si máme co říct, je na mě hodný, je milý... možná mě má i rád.... ale to asi mluvím s přílišnou...možná trochu vymodlenou nadsázkou.
Vánek ke mě donesl vlahou vůni levandulí, které někdo vysázel přímo vedle domu, ve kterém spím, vstávám a kařdou noc usínám... vstoupila jsem do domu a jako pokaždé, když mě obklopí ty nažloutlé stěny chodby v přízemí , jsem si začala broukat slabou melodii "Rukávů" . Náš výtah s nálepkou -heelys- na hlavním světle (kterou tam přilepil můj bratranec) mě pomalu vynesl až do posledního, čtvrtého patra....a najednou jsem to pochopila....
Chodba! Naše chdba ve čtvrtém poschodí, s šesti okny, únikovým žebříkem a muškáty u zdí.... to je mé oblíbené místo.
Ostrá žlutá zář zapadajícího stunce na mě dopadla, jako ještě nikdy... To je to místo, které bude navždy spojeno s mým životem... každé ráno tou chodbičkou procházím a ani jednou jsem si neuvědomila její váhu a sílu ....až teď... po devíti letech co tudy procházím.... je to skoro div, co? Chodba.... obyčejná a přesto jedinečná...to ona mě připravuje na počasí venku... na chodbě čekám na kamarády od vedle..to ta chodba je MÉ místo :)
Možná teď konečně budu moct napsat tu slohovou práci, ze které jsem tehdy dostala tak ošklivou známku.... :(