Kterak jsem provedla angažovaný čin

 

Snad to zapříčinily ty zbytkové látky, ještě mi kolují v krevním řečišti. Nebo příliš mnoho volného času, nic a nikdo ho nemá tolik jako čerství abiturienti. Nebo počasí. Znáte to – pravidlo číslo jedna: Sveďte to na počasí, mluvte o počasí, dýchejte pro počasí a i v největším parnu se spolehlivě vystříháte horkých chvilek.

Pravidlo číslo dvě: Držet se v klidných vodách zálivu. Jinak dopadnete jako námořník z Yorku případně si uženete tuberu jako krásný Edmund, dlouhé plavby po rozbouřeném moři vedou do pekel a do noci. Jsem loajálním členem hnutí nezúčastněných. Organizace a instituce ve mně vzbuzují strach a nedůvěru. Spíš bych se družila s tlupou opic než s OPEC. Až do dnešního dne jsem žila v blaženém snu sladké apatie a res publica byla pouze jakousi abstraktní součástí mého universa.

            V rámci své vlastní svobody slova jsem vznesla apel, aby byla utlumena svoboda slova jiných. Chytře řečeno, že? K činu, čin – právě mi v hlavě naskočila nádherná asociace usvědčující mě z ignorance menší než přepokládané – Pragmatismus aneb filosofie činného života! Válečník s mloky, chrabrý inženýr Prokop, chovatel štěněte se jménem choti jiného významného dramatika, živitel hmyzu, loupežník, otec, zoolog a politolog,povětroň… Karel idol Čapek a jeho obyčejný život. Určitě jste to nepostřehli, nelžete - nepostřehli! Právě jsem se úspěšně dopustila retardace a mnohočetné aluze. To „mnohočetné“ mi připomíná Páralovo mnohozvíře. Četli jste to? Já ne.

            Nyní však k samotnému činu. Čin – jenom mi dovolte poslední asociaci – můj kamarád složil krásnou báseň o číně a tequile. Je moc krásná, on na rozdíl ode mě chápe integrály a umí vypočítat metrum. Když už jsme u té číny, bojkotuje olympijské hry? Jste angažovanými občany?

            Já ano. Tisknu si dlaň na hruď a cítím tu hrdou občanskou pýchu, buší mi tam srdce, havířovo kladivo v kladenských dolech Marie Pujmanové. Chápejte, internet a jeho věčné reklamy. Odi et odi. Víte o čem mluvím. Dnes ráno mě přivítala jedna roztomile politicky nekorektní, stupidní, maloměšťácká, trapná jak z novácké estrády, debilní, generalizující.

Kupení adjektiv je charakteristických rysem realismu devatenáctého století. Honoré de Balzac a pokoje, které si lidé zařizovali podle doktríny absolutní totality vlády všeobjímajících adjektiv. Tudíž jsem podala oficiální stížnost Radě pro reklamu – a voilá – gratulujeme maminko, máte děťátko, už je to venku, úspěšně jste porodila. Pohlavím je to pravý občánek.