MATKA TEREZA

Přestalo mi v Česku chutnat pivo. Nestalo se tak kvůli pivu samotnému, nýbrž protože mne čím dál nechutněji obtěžoval finančák a policie kvůli údajným nedoplatkům daní, daňovým podvodům a podobným nehorázným výmyslům. Prodal jsem tedy řetězec svých kasín konkurenci a uchýlil se do svého jihoamerického domova. Bydlím v bílém domě o dvacetišesti místnostech na dvacetiosmi hektarovém pozemku s golfovým hřištěm, stájemy a čtyřsetmetrovou pláží, který jsem od našeho presidenta obdržel darem, potom co jsem mu jako hlavě státu otevřel ve svém pražském kasinu neomezený úvěr a on prohrál čtyřicet milionů. V přátelském rozhovoru, jež příštího dne následoval jsme zjistili, že máme mnoho společných zájmů a já mu na výraz své náklonosti jeho dluh odpustil a on mi naoplátku daroval občanství své země a tento dům, který dříve sloužil jako letní sídlo generála R., než složil zbraně a opustil zemi. Po čtrnácti letech občanské války byl v naší zemi nastolen demokratický režim, kdy se prezidentem stal na počátku války svržený král a parlamentní strany byly vytvořeny ze stran válčících. To vše za vydatné britské podpory, která svým vojskem zastavila krveprolití, při kterém přišly o život dva miliony osob z původně devítimilionového obyvatelstva. Generál R. se byl v zemi znám krutostí svých v průměru patnáctiletých bojovníků, jejichž zájem o znásilňování žen a způsob jak toto činili neměl ani v poměrech války obdoby. Po příchodů angličanů složil zbraně a odcestoval, vybaven britským pasem, s podmínkou, že se do země již nikdy nevrátí. Britové si za nastolení míru a vojenskou pomoc svých ozbrojených mírových sil vymínili padesátileté výhradní právo na těžbu diadiamantů v naší zemi. Kromě diamantů není v naší zemi prakticky nic ekonomicky hodnotného. Zásah sice organizovala britská vláda svými řádnými jednotkami, ale na žádost našeho někdejšího krále a nynějšího prezidenta. Britové poskytli své jednotky jako žoldáky a nechali si akci financovat bankou Rockefeler, která si jako záruku za svou investici vyžádala britskou státní smlouvu s naší zemí na splácení závazku diamanty. Britové nastolili demokratický režim, kdy parlament má držet presidenta v kleštích, pokud by nehodlal dostát svým závazkům. Pokud tak ovšem činit bude, bude prezidentem do té doby, než na jeho místo nastoupí jeho syn, známý jako Korunní princ. Také pana presidenta je vhodnější oslovovat jako Jeho Výsost. Generál R. měl podobně jako já zálibu v koních a tak jsem mohl do stájí, které generál nechl postavit přemístit všechny své koně a ještě jich čtrnáct přikoupit než bylo všech dvaapadesát boxů zaplněno. Stáje byly plné, dům zařízen a všechno ostatní obnoveno a zušlechtěno na míru mému vkusu. . Aby to tak bylo stále, stará se o můj dům stodvacetšest lidí, kterým v průměru platím v přepočtu dvěstěčtyčicetosm korun na hlavu a měsíc plus dvakrát ročně kontrolu u zubaře. Být venkovanem je velmi příjemné, ale začalo se mi stýskat po práci. Napsal jsem tedy Jeho Výsosti prosbu o audienci ve věci své pracovní kapacity, kterou bych mu rád dal k dispozici. Se svou prosbou jsem do sekretariatu Jeho Výsosti pana Presidenta nechal doručit i dvě křesla Barcelona, která se mu líbila v brněnské vile Thugendhat, když tam s kýmsi jednal. Termín k audienci byl stanoven osobním dopisem s vlastnoručním podpisem na pátek třináctého. Jeho Veličenstvo mne přivítalo ve své osobní pracovně. Dvě křesla Barcelona mne tu téměř překvapila. Jeho Veličenstvo mi nabídlo doutník a samo si také zapálilo. Naši angličtí přátelé nám platí dvě procenta z ceny surových diamantů které u nás vytěží, což už samo o sobě není mnoho a navíc nikdo neví kolik toho vytěží, do dolů nikoho nepustí a všechno hned letecky odváží. Ty dvě procenta jsou prakticky celý náš státní rozpočet. V dolech pracuje osmnáct tisíc lidí, kteří jakž takž mají na živobytí, ale pět set jich tam ročně zahyne. Zbytek národa jaksi živoří, kdo není válečný invalida stejně pracovat neumí, buď to za těch čtrnáct let zapoměl, nebo se to nikdy nenaučil. Jediné co tu umí všichni je hrát si na vojáčky. Kriminalita je zoufalá jen rozsudků smrti padne denně na padesát a třicet je jich skutečně vykonáno. Pokud bych se tímto chtěl zabívat dostanu ministerské pravomoci, jinak tu není nic co by mi Jeho Veličenstvo mohlo nabídnout pro spestření života. Rozhodl jsem se situaci promyslet a zvážit. Jeho Veličenstvo bylo potěšeno mím dárkem a upozornilo mne na blížící se narozeniny jeho dcery, které by jistě udělalo radost TWR jakým jezdím já, ale raději červené. Napadlo mne nabídnout, že oslavu narozenin uspořádám u mne. Jeho Veličenstvo to shledalo jako rozumné a milé s tím, že to bude dobrá příležitost mne konečně neformálním způsobem uvést do širší společnosti. Obstaral jsem červené TWR a nechal ho letecky dopravit. Na letišti byly jakési problémy s plochou a tak jsem ji v přepočtu za osmset tisíc korun nechal opravit s tím, že mi za to připadlo padesát jedna procet akcií tohoto letiště vzdáleného jen necelých deset kilometrů od mého domova, což znamená, že upouštím od záměru zbudovat letiště na svém pozemku. Uspořádal jsem dostihy, zahradní slavnost a banket s ohňostrojem. Všech čtyřistapatnáct hostů se bavilo. Presidentova dcera byla autem mile potěšena a označila mne za rozkošného. S jeho Veličenstvem jsme naši věc probrali za zavřenými dveřmi. Veličenstvo se k mému plánu stavělo s velkou opatrností a označilo ho za delikátní. V nadcházejících volbách jsem kandidoval na guvernéra našeho okresu. Mým heslem vypůjčeným z mládí stráveného v socialistickém Československu byl sociální smír. Kdo chtěl mohl volit tajně, kdo chtěl mou jednorázovou sociální podporu zaškrtl mé jméno před volebním komisařem a ten mu ihned vyplatil v přepočtu padesátikorunu. Víc jsem toho ve volebním programu neměl, ale na volební vítězství to stačilo. Stal jsem se guvernérem a nakoupil krumpáče a lopaty. Začalo se stavbou silnic. Kdo by čekal, že zdejší lidé jsou schopní pracovat by byl najivní. Vysledoval jsem, že pracují v průměru třetinu času k práci určené. Stanovil jsem třicetihodinový pracovní týden, z čehož asi tak deset hodin něco dělají. Plat jsem stanovil na v přepočtu šedesát korun týdně. Kupodivu cest začalo přibývat. Pomalu se naučili stavět zídky, mostky a domky. Tempo ani plat jsem nezvyšoval. Ti co uměli zdít byli pyšní, že umí víc než jen s krupáčem a to jim k uspokojení stačilo. V mém okrese obyvatelstvem protékaly přece jen nějaké peníze, takže bylo spokojenější, než kdekoli jinde v naší zemi, ale byly to moje peníze a já měl pomalu pocit, že se stávám Matkou Terezou. S Julií, dcerou pana presidenta jsme v mezičase vícekrát setkali. Několikrát strávila pár dní u mne poslechem hudby, diskusemi o umění, projížkami na koňích a výlety lodí k nedalekému ostrovu s ruinou věznice vyhořelé při povstání vězňů na konci války. President se stále nemohl odhodlat k podpoře mého plánu. Měl strach z neúspěchu, respektive sociálních nepokojů, což by znamenalo, že by angličané zasáhli a připravili ho o fukci. Chtěl abych obyvatelstvo na změny připravil, ale odmítl mne otevřeně podpořit do té doby, než bude jasné, že změny budou uvítány. Televize nemá cenu. Alespoň prozatím. Jedna brazilská telenovela střídá druhou. Zato rádia se jevila pozitivně. Zorganizoval jsem jednu pěveckou a jednu vědomostní soutěž. Začal jsem okresními koly na lokálních rozhlasových stanicích. Sledovanost stoupla a tím i zájem sponzorů. Výherci postupovali do kol krajských a celostátního. Odměnami byli kecky, walkmany a moped. Mou odměnou byly půlhodinové pořady ve kterých jsem rozprávěl o své odvaze čelit sociálním problémům v naší zemi. Během půl roku jsem byl sedmým nejpopulárnějším mužem země. Bylo na čase aby president dostál svému a jmenoval mne ministrem. Jistou výhodou je začínáteli na zelené louce. Devadesáti procentům populace naší země je jakékoli zdravotní pojištění nedosažitelné a sociální a důchodové pojištění neexistuje vůbec. Stal jsem se prvním ministrem nově zřízeného ministerstva sociálních věcí a nejpopulárnějším mužem země. Jemná a útlocitná Julie okouzlena mou láskou k bližnímu mne požádala o ruku. Já jsem požádal o její ruku Jeho Výsost a bylo mi vyhověno i když naše velká věc ještě v podstatě ani nezačala a byla tu obava z převratu. Aby Jeho Veličenstvo zajistilo dceru pro případ neúspěchu naší velké věci, umožnilo mi jako rodinnému příslušníku přístup ke zvláštní státní půjčce. Koupil jsem ostrov s věznicí a zrekonstruoval ji za bezúročnou půjčku od státu s odkladem první splátky o padesát let. Stát si na to vypůjčil u Rockefelera a začal mu to splácet v diamantech. Moje ministerstvo za další peníze od Rockefelera začalo vyplácet důchody veteránům války, válečným invalidům, osobám nad šedesát let, syrotkům a vdovám. Podtrženo a sečteno každému druhému obyvateli země. Stát podepsal bance, že může naši zemi plundrovat o pět let déle. Ministr financí abdikoval. Jelikož ústava naší země dovoluje aby jedna osoba zastávala více než jednu ministerskou funkci, ale ne víc než čtyři, ujal jsem se i ministerstva financí. Svatba byla nádherná. Jůlie zářila štěstím. Tchán mi dal svolení začít. V celostátním televizním a rozhlasovém projevu jsem vyhlásil program národní obrody a oznámil všeobecnou šestiměsíční branou povinost pro muže i ženy mezi patnácti a třiceti lety. Každý občan si musí touto obrodou osobnosti projít, aby byla zaručena zdravá budoucnost naší země. Muži byly povinni se naučit nějakému řemeslu a složit učňovskou zkoušku. Na ně ale můj záměr koncentrován nebyl. V první řadě mi šlo o ženy. Byla oznámena povinnost šestiměsíčního zaškolení ve věcech lásky. Vzdělávací institut jehož jsem ředitelem se nachází na mém ostrově. Byly rozeslány první povolávací rozkazy. Ženy se dostavily v plném počtu. Výuka probíhá zcela automaticky. Každý muž naší země má za povinnost institut alespoň jednou měsíčně navštivit. Během dvou měsíců byly instituty zřízeny v každém kraji. Každý institut je licenčním zařízením mého podniku a podléhá zákonu a mému ministerstvu. O zařazení do domobrany se přihlásily i ženy, které do ní věkem zákonně nespadaly. Zařazeny byly, protože nehodlám naše muže libující si ve zralých ženách sklamat přílišným mládím v našich ústavech. Některé ženy se ze služeb vyplatily, jiné byly vyplaceny muži, kteří se rozhodli je mít doma. Je tu také možnost stát se řádovou sestrou a sloužit jako ošetřovatelka. Vstup do ústavů jsem umožnil za poplatek i cizincům, čehož hojně využívají britští žoldáci mírových ozbrojených sil. Na základě informací o kultivovanosti a vzdělání našich žen ve věcech lásky k nám proudí davy z Evropy, Ameriky a Asie. Začal jsem licencovat i soukromé Ústavy lásky jak se tyto v současnosti jmenují. První z nich jsem z testovacích důvodů otevřel sám pro sebe. V mém domě je místa dost jak pro mou rodinu, tak pro dvacet milostnic. Jůlie mi porodila krásného syna, jehož jsme pojmenovali Imperator. Cítí se ve společnosti žen, které pro mne sama vybírá báječně a považuje mne za génia. Tchán má žen třicet, někdy čtyřicet a je presidentem země sice okrádané o své nerostné bohatství, ale živé a příjemné. Žena se naučí být ženou a dá tak prostor muži být mužem. Co může být pro společnost zdravějšího. Stal jsem se ministerským předsedou. Z titulu své funkce jsem se s Královnou Velké Británie dohodl na stažení mírových ozbrojených sil a umožnil anglickým hotelierům budovat ubytovací kapacity pod podmínkou, že budou použity pro potřeby mého institutu lásky a pod kontrolou ministerstev sociálních věcí a financí. Provozovat lásku soukromě je povoleno každé ženě naší země, pokud má absolvovanou základní službu a složí zkoušku u šesti komisařů, z nichž nejméně čtyři musí být spokojeni. Provozovat lásku je povoleno jen v zařízeních s patřičnou licencí. Jako premier jsem podal demisi vlády. Pan president tuto přijal. Byl jsem jím osloven a požádán o složení vlády nové. Složil jsem čtyřčlenný kabinet. Naše Ústava umožňuje jedné osobě zastávat více než jednu ministerskou funkci, ale ne víc než čtyři a já založil kabinet na čtyřech ministerstvech a stal se ministrem v každém z nich. Pan president složení nové vlady přijal a sněmovna také. Navrhl jsem panu presidentovi změnu Ůstavy, která by přeměnila naši zemi konstituční království. Královna Británie nic nenamítala a tchán s radostí můj návrh přijal. V televizním projevu jsem vysvětlil lidu, že naše země, jejíž jsem občanem, je po staletí tradičně královstvím, jen těch nešťastných čtrnáct let občanské války a následně těch několik let republiky, která nám byla naordinována Brity. Je tedy na čase navázat na naše tradice a vrátit se ke kořenům a v referendu se rozhodnout pro království, jehož hlavou by se měl stát člen naší královské dynastie a za ráz osoba jež své vůdcovské schopnosti již prokázala a není příliš stará, tedy já. V referendu jsem byl zvolen králem nejpokrokovějšího státu světa, státu který vrátil věci mezi mužem a ženou tam kam patří a vytvořil kvetoucí společnost na úhoru pomateného postmoderního světa, který ztratil smysl a nemá ani dost rozumu na to aby si uvědomil, že se jen otáčí, aniž by se pohl z místa a je pyšný na své vlastní hovno, které vydává za své vítězství a pokouší se ho žrát, protože všechno ostatní už zničil.

---