U plného stolu

Možná Vás to udiví,
ale, mne to baví.
Vidět plnou mísu dobrot
a dívat se,
jak v ústech stolovníků,
ku prospěchu jejich zdraví,
mizí vše
a pro mne nezůstalo
ani sousto!

Naplňuje to můj pocit ženy,
matky, strážkyně krbu,
povinnost nasytit hladové krky,
také proto,
že u plného stolu,
nevznikají hádky
a každý hladí si bříško
s výrazem pohody.

Ono,
kuřátko do zlatova upečené,
plné dobré nádivky,
se zeleným salátem
a ozdobou z červené papriky,
k tomu brambůrky zlaté,
petrželkou posypané,

odhání pryč myšlenky špatné,
nechceme vědět, co bude za chvíli,
natož zítra,
to neřešíme v tuto chvíli,
ohlížíme se jen po dobrém pití.

A potom v klidu posedíme,
sem, tam slovo prohodíme,
spokojeni,
že sešli jsme se u jednoho stolu,
a v tu chvíli je nám jedno,
že nemáme ve všem shodu,
jsme syti, spokojeni a na život,
alespoň pro tuto chvíli,
díváme se brýlemi růžovými.

Kéž takových chvil bylo by více,
méně nenávisti a zlosti,
zdobilo by naše líce!