Spojený Vojáky

Někdy se večer příliš nachýlí… vychýlí… úchylný…

„Ale to mi zas, ty vole, neříkej. Je to do nebe volající píčovina… a vlastně to zapadá do celýho tvýho naivního konceptu…!“ pustil se do najednou mě Červ a otočil do sebe dalšího stakana jindřichohradecký plachetnice.

„Ne, hele, fakt, bránil jsem se. A dyby tě Darina nevodkopla, byl bys…to, bejval…“

„Byl bych býval, vole, si myslel to samý!“

„Ále hovno…“

Červ se zhoupnul na úzký taburetce a v letu mě celýma dlaněma čapnul za spánky. Zahleděl se mi do očí se vší upřeností, co mu jeho krhavý zraky umožnily a pomalu začal artikulovat

„Láska je svině. Vagina dentata, vole. Je to bezvobsažná… cokoli… Všecko se to vobrátí ve stereotyp, buď tě začne srát, nebo tě přestane chtít. Dvě možný cesty, vobě zkurvený“, dopověděl a konečně mě pustil a urovnal se kolmo k barovýmu pultíku.

„Hele, todle si poslechni“, nadhodil jsem.

„Jo, jo“, odsouhlasil mi to nepozorně Červ, když se zkusmo nenápadně natahoval pro láhev vodky za barem, když byl vrchní otočenej zády a vymetal vodou sklenice.

            ***

„Celý se to odehrálo třetí den trutnovskýho festivalu, dva roky zpátky. Byla už tma, kolem jedenáctý, kolem nás se odehrávala krásná letní noc. Na malým podiu zrovna měli zahrát Psí vojáci, což bylo značně nešikovný, neboť se pod tu malou celtu namačkalo asi pět tisíc lidí. Postávali jsme s Mirkem a Martinou někde v hrubým prostředku, zhusta natěsnaný na okolní dav. Po tahání všelijakejch kabelů, jejich zapojování, zvukovejch zkouškách a miliontýmu přešlápnutí z nohy na nohu konečně vystoupil Filip se svojí kapelkou.

            Nemá cenu to prodlužovat, jak přibývaly odehraný tóny, tak se něco změnilo. Atmosféra, aura, co já vím. Něco takovýho. Každopádně asi při šestým kusu jsme se na sebe otočili s holkou, co stála vedle mě a začali se líbat. Bez nutnýho vysvětlení, odůvodnění. Hotovej Woodstock, až na to, že tady jsem měl pocit, že to bylo vedený odněkud zeshora…“

*

            „Přece mi nebudeš argumentovat tim, že’s někde vobtáh slečnu někde na festu“, zamručel Červ s hlavou už podťatou přes ucho na dřevě barovýho stolku. Oči už měl skoro zavřený a mluvil už trochu jako blouznivec. Už toho na něj bylo moc, asi všeho.

            „Ale ne, vono to bylo hlavně zajímavý tim, jak to dopadlo. Vona to totiž žádná slečna nebyla, ale –“

            „CH-r-R-R-r-r..!!!“ Červ stihnul během tý jedný věty vytuhnout. No jo, nechám ho spát, beztak co s ním teď. Se blbec nedozví, že už to byla paní a že na ni doma čekalo malý děťátko. Tak z toho nakonec nic nebylo, nebudu přece někde ve stanu klátit ženskou, na kterou čeká doma malý, nevinný.

            Zapálil jsem si cigaretu a objednal drahý koňak, abych uchlácholil vrchního, kterej začal po Červovi vrhal zakaboněný pohledy.

            Ten se vzbudil asi za tři čtvrtě hodiny. Odlepil tvář od baru, podíval se na mě pomačkaným, rozespalým obličejem a řekl mi:

            „To muselo bejt fakt hrozný, spát s chlapem.“