Zatracená smůla

Obsazení:

Náčelník loupežníků:

1.Loupežník:

2.Loupežník:

Kněz:

Pocestný:

Předmluva

V hlubokých lesích mezi statnými kmeny stromů, kudy vede mnoho cest, stezek a pěšin, provozují svou živnost loupežníci. Není to snadná živnost. V poslední době obchody váznou. Potkat plně naložené vozy obilí, tkanin nebo dokonce zlata bylo něco, o čem si mohli nechat zdát…

1.obraz

POCESTNÝ: (Přijde sám na scénu a rozhlíží se.) Kde to jsem? (Hledá i v publiku.) Paní mámo, nemohla byste mi povědít kudy do města? Tudy? Děkuji. Jsem pocestný přátelé. Toulám se světem

sem a tam, tam a sem… Teď právě hledám službu ve městě. To víte, nastřádám pár grošů a povandruju dál. Nuže dosti otálení. (Odchází ze scény.)

LOUPEŽNÍCI:  (Přichází na scénu o opačném směru. Náčelník se o něčem baví s 2.a 1. jde o kousek za nimi a čte si noviny.)

2. LOUPEŽNÍK:  Já bych jed! Z toho obchodníka minule moc nekáplo a nechci zase skončit na borůvkách. Brrr!! (Věrohodně se zašklebí.)

NÁČELNÍK: Za to sis mohl sám. Když nepoznáš borůvky od rulíku! Ale s tím obchodníkem máš pravdu, je to mizerný. Hrom aby do toho… jít přes les se odváží málo kdo a krást ve městě je značně nevýhodné…

2.LOUPEŽNÍK: Jak nevýhodné? Krást přece nemůže být nevýhodné…

NÁČELNÍK: Ale krást ve městě ano. Je tam moc velká konkurence, takže by se nám klidně mohlo stát, že ti okradení by jsme byli my.

2.LOUPEŽNÍK: To je fakt.

1. LOUPEŽNÍK: Tady píšou, že se zvýší spotřební daně a sníží přídavky pro nezaměstnané. No a že zdravotnictví… (víc nedořekne, neboť mu náčelník pohotově vytrhne noviny z ruky a odhodí je do zákulisí s vražedným výrazem ve tváři)

NÁČELNÍK: (Šeptá, ale i tak ho publikum slyší.) Idiote! Zase pleteš roli! Jestli ti to ušlo, tak už hrajem!!!

1.LOUPEŽNÍK: (Nechápavě se zadívá na náčelníka.) Ahá… (Podívá se provinile do publika.) No, jo…(k náčelníkovi) Jo..už vím…Co budeme dělat??

NÁČELNÍK: (Oddechne si) Číhat…ostatně jako vždycky.

2.LOUPEŽNÍK: Neslyšíte něco?! Mně se zdá, že někdo jde!

NÁČELNÍK: Na místa!!! (Všichni se rozutečou, každý do jednoho rohu.)

KNĚZ: (Vychází ze zákulisí.)

LOUPEŽNÍCI: (Zklamaně se vynoří z úkrytů.)

KNĚZ: Pozdrav pánbů!

1.LOUPEŽNÍK: No jo, taky ho pozdravte.

NÁČELNÍK: Kampak máte namířeno, otče?

KNĚZ:  Do města pro sváteční svíce. Jak pak se vede vám mládenci?

LOUPEŽNÍCI: (Se po sobě nervózně ohlížejí..)

2.LOUPEŽNÍK: Ale, nic moc…

NÁČELNÍK: (Skočí mu do řeči.) Celkem to jde velebnosti, celkem to jde.

KNĚZ: Tak já už půjdu. Nezapomeňte přijít zase v neděli na mši. Spánembohem! (Odchází pomalu z jeviště.)

1.LOUPEŽNÍK: Nezapomeneme, kde jinde dostaneme zadarmo víno a oplatky…(Náčelník mu dupne na nohu.)

NÁČELNÍK: Nezapomeneme! (Ke svým druhům.) Co je dneska za den?

1.LOUPEŽNÍK: Asi pátek, teda myslím. (udivené pohledy ostatních) Jo, bude pátek.

2.LOUPEŽNÍK: A nebude sobota? Pan farář přeci chodí do města každou sobotu. Víno se nalejvá v neděli…

NÁČELNÍK: To je pravda, měli jsme se ho rovnou zeptat… Někdo jde! Na místa a číhat!!!

LOUPEŽNÍCI: (Znovu se aktivně rozprostřou.)

POCESTNÝ:  (Přichází zvesela na scénu.Mluví k publiku.) No, drobátku jsem zabloudil. V lese není žáden rozcestník, jen pár vyšlapaných pěšin…

LOUPEŽNÍCI: (Vrhnou se na něj a obklíčí ho.)

NÁČELNÍK: Kdo jsi a co tu chceš?!

POCESTNÝ:  Jsem pocestný pánové a jdu si hledat do města službu…

2.LOUPEŽNÍK: Peníze máš?

POCESTNÝ:  Nemám, poslední groš jsem utratil včera…

1.LOUPEŽNÍK: (K náčelníkovi.) Co s ním?

NÁČELNÍK: Jídlo máš?

POCESTNÝ:  Nemám…

2.LOUPEŽNÍK: To se mi snad zdá!! (K pocestnému.) Poznáš aspoň borůvky od rulíku?!

NÁČELNÍK: (Zpraží ho pohledem.)

2.LOUPEŽNÍK: (Omluvně.) To já jen tak, preventivně…

1.LOUPEŽNÍK: Náčelníku, co s ním uděláme?

NÁČELNÍK: Okrademe, co jiného.

1.LOUPEŽNÍK: I když nic nemá?

NÁČELNÍK: Něco mít přece musí, prohledejte ho!

LOUPEŽNÍCI 1 a 2: (Aktivně prohledávají pocestného.)

2.LOUPEŽNÍK: Žádná sláva…kapsy děravé a ranec vysypaný.

NÁČELNÍK: Něco mu ale vzít musíme! Jak bychom pak na okrese vypadali! (Obhlíží pocestného.) Co takhle boty?

1.LOUPEŽNÍK: To je bezva nápad, náčelníku!

NÁČELNÍK: (Výhružně k pocestnému.) Dej nám boty!

POCESTNÝ:  Beze všeho, jen bych vás měl varovat, že v nich chodím už celkem dlouho a…

2.LOUPEŽNÍK: Nezdržuj to!

POCESTNÝ:  Ve vašem zájmu bych si je radši ponechal…

NÁČELNÍK: Vemte mu je!

LOUPEŽNÍCI: (Sundají mu jedno botu, ale hnedka se od něj rozprchnou.)

POCESTNÝ:  Já vás varoval pánové…

1.LOUPEŽNÍK: (Hodí botu po pocestném.) To je děs…!! (Kašle)

2.LOUPEŽNÍK: To je puch…!! (Drží si nos.)

NÁČELNÍK: To je děsnej puch..!! (Drží si nos a kašle.)

POCESTNÝ:  No nevoní to zrovna po fialkách,…ale zas tak strašný to není…(Obouvá si botu.)

KNĚZ: (Přichází na scénu.) Pozdrav pánbů!

LOUPEŽNÍCI: (Ihned schovávají zbraně.)

POCESTNÝ:  Až na věky!

2.LOUPEŽNÍK: No jo, už zdravil…

KNĚZ: (Zavětří.) Co jste tu prováděli? Chytáte tchoře?

1.LOUPEŽNÍK: Tchoře přímo ne, ale něco podobného…

KNĚZ: (Nevěřícně.)To už zde máme i skunky?

POCESTNÝ: Ale ne,…

NÁČELNÍK: (Skočí mu do řeči.) No, už to tak bude…

1.LOUPEŽNÍK: Je to nebezpečný tvor.

2.LOUPEŽNÍK: Nebezpečný a zákeřný.

KNĚZ: Nepovídejte, až tak?

NÁČELNÍK: (Rozpřáhne ruce.) Až tak!

KNĚZ: Děte...dyť je to jen malé zvíře.

1.LOUPEŽNÍK: Ani bych neřek! (Podívá se na pocestného.)

2.LOUPEŽNÍK: Pane faráři, co je dneska za den. Pátek nebo sobota?

KNĚZ: Dnes máme čtvrtek.

2.LOUPEŽNÍK: (Zklamaně.) Teprv čtvrtek?

POCESTNÝ: Tak já bych už šel…Než dojdu do města…Chci to stihnout ještě dnes…Spánembohem! (Odchází.)

KNĚZ: Spánembohem.

NÁČELNÍK: Co nového ve městě, otče?

KNĚZ: Znáte to. Pekař Jíra se bude příští týden ženit. Bere si Novákovic Aničku. Pěkné děvče, obřad bude na faře.A mimochodem, rychtáři se rozutekly husy…

2.LOUPEŽNÍK: (S nadějí v hlase.) Opravdu?

KNĚZ: Ano, nejspíš někdo nedovřel vrátka, a už jich nebylo. Nejspíš se toulají někde v polích…

1.LOUPEŽNÍK: My je pomůžeme hledat, viď náčelníku!

NÁČELNÍK: Zajisté, že se za něma pustíme…

LOUPEŽNÍCI: (Prchají ze scény s vidinou husí pečínky.)

KNĚZ: Jsou to dobří lidé! Neuvěřitelně ochotní. To se dnes jen tak nevidí. (Odchází z jeviště.)

2.obraz

LOUPEŽNÍCI: (Vchází na jeviště a rozhlíží se.)

NÁČELNÍK: Hoši dávejte pozor. Ta husa nám nesmí pláchnout!!

2.LOUPEŽNÍK: Nepláchne! Ta už to má sečtený!!

1.LOUPEŽNÍK: K huse se podávají brambory nebo stačí chleba?

NÁČELNÍK + 2.LOUPEŽNÍK: Ty máš chleba?!

1.LOUPEŽNÍK: Ne, ale abych věděl co si k ní mám představit… (Tváří se blaženě.)

NÁČELNÍK: Tiše… Támhle je!! Na ní!!!

LOUPEŽNÍCI: (Vrhnou se do zákulisí. Ozývá se praskot, dunění a pád.)

2.LOUPEŽNÍK: Mám ji, mám ji!! (Vchází na jeviště vítězoslavně s husou v ruce.)

NÁČELNÍK + 1.LOUPEŽNÍK: (Vchází za ním. 1.si mne ruku)

1.LOUPEŽNÍK: To bude první teplá večeře tenhle týden!

NÁČELNÍK: Rozdělejte oheň a dojděte pro vodu.

1.LOUPEŽNÍK: (Mizí do zákulisí a záhy se objeví s pekáčem a dřívím.)

KNĚZ + POCESTNÝ: (Najednou vchází.)

KNĚZ: A tady jste. Vidím, že jste byli úspěšní.

POCESTNÝ: (Vezme husu 2.loupežníkovi.) Děkuji pánové. Rychtář mě požádal, jestli bych mu nepochytal husy, co mu ráno utekly. Díky vám už nechybí ani jedna. Jsem vám nesmírně vděčen!

LOUPEŽNÍCI: (Nevěřícně zírají na pocestného.)

NÁČELNÍK: (Snaží se ovládnout.) Není zač…

2.LOUPEŽNÍK: (Skrz zatětí zuby.) Rádo se stalo…

1.LOUPEŽNÍK: (K náčelníkovi.) A máme po ptákách…

NÁČELNÍK: (Zklamaně přikývne.)

KNĚZ: Vidím, že si ohříváte vodu. Tak je to správné. Hygiena především!

POCESTNÝ: Půjdu vrátit tu husu. Nashledanou pánové a ještě jednou děkuji!

LOUPEŽNÍCI: (tvrdě.) Sbohem!

2.LOUPEŽNÍK: Doufá, že už ho nepotkám…

NÁČELNÍK: Kéž by…

1.LOUPEŽNÍK: O tom pochybuju…

KNĚZ: (Podívá se na nebe.) Měl bych si pospíšit. Za chvíli bude čas večeře.

2.LOUPEŽNÍK: No…to bude.

KNĚZ: Pánové, nechtěli byste si se mnou dát talíř hrachové polévky?

2.LOUPEŽNÍK: Hrachový…(šklebí se)

NÁČELNÍK: …polívky? (šklebí se)

1.LOUPEŽNÍK: (K druhům.) Bude to teplý…

NÁČELNÍK: Máš pravdu. (ke knězi) Rádi s vámi povečeříme velebnosti!

KNĚZ: Tedy domluveno. (odchází)

2.LOUPEŽNÍK: Hrachová…(šklebí se)

NÁČELNÍK: …polívka (šklebí se)

2.LOUPEŽNÍK: (Nevinně se ptá.) Kudy šel ten pocestný zpátky?

1.LOUPEŽNÍK: Ty myslíš, že… (šibalsky se ušklíbne)

NÁČELNÍK: By jsme ho náhodou potkali…

2.LOUPEŽNÍK: Zcela náhodou…

1.LOUPEŽNÍK: Teď by jsme ho měli o co obrat… (šibalsky)

NÁČELNÍK: Na co čekáme?! Z ním než nám pláchne!

1.LOUPEŽNÍK: Za ním! (rozběhne se do zákulisí)

2.LOUPEŽNÍK: Za husou! (rozběhne se do zákulisí)

NÁČELNÍK: Za večeří! (rozběhne se do zákulisí)

POCESTNÝ: (Probíhá napříč jevištěm s husou v ruce.)

LOUPEŽNÍCI: (Běží čile za ním.)

POCESTNÝ: (Probíhá napříč jevištěm s husou v ruce.) –na druhou starnu

LOUPEŽNÍCI: (Běží čile za ním.) -  na druhou starnu

POCESTNÝ: (Probíhá napříč jevištěm s husou v ruce.)

LOUPEŽNÍCI: (Běží čile za ním.)

KNĚZ: (Vchází na jeviště.Mluví k publiku.) To by jste nevěřili. Od včerejška se tu prý běží maratón, trhl se světový rekord a já o tom nic nevěděl. Vy jste to věděl, pane? Věděl? A proč jste mi nic neřek? Jo vy nejste katolík..No, chlapci nejspíš poctivě trénovali. Jak už to bývá: S poctivostí nejdál doběhneš!