Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seanglický synovec
25. 06. 2008
1
2
804
Autor
Kanovela
jednou jsem jela za anglickýma příbuznýma a oni měli malého chlapečka,který si hrál nejradši sám
Stál tam tiše,
tak tiše,že by jsem i špendlík
slyšela
spadnout na zem
Tak tiše,jen dech byl slyšet
jeho oči se zarívali do mých
jako by měl strach,že se pohnu blíž..
koukal na mě s očima dospěláka
jen slzy byli dětské a jeho ruce
maličké prstíky ve tvaru vlny
moře
moře oči
oči plné moře
ze slz,či z barvy modře
jako bych se dívala sama do nebe
jeho ústa našpulená
jako by mě chtěli políbit
ale vždyť to bylo pouze malé dítě
Stála jsem tam a dívala se na něj
a najednou jako bych byla v jiném světě
světě,kde je jen on a jeho moře(modře)
Nesměla jsem udělat krok
v místosti lítal strach
jeho strach
který ho celého zahltil
nesměla jsem promluvit
bála jsem se,že by ta ústa
už nebyla našpulená
ale i ty,by pohltil strach
nesměla jsem odvrátit oči
nevím proč,ale nesměla
možná ze strachu,že
on se obrátí a odběhne ode mě
Stála jsem tam tiše
ještě malou chvíli
ale najednou když jsem se usmála
se na mě usmál,úsměvem malého dítěte
a ne dospělého člověka
Přiběhl za mnou
a já ho vzala do náruče..
cítila jsem ty jeho modré oči
upřené na mé tmavé
ale já se dívala dopředu
Nebyla noc,
ale krásně svítilo slunce
a já ho nesla domů k jeho mámě...