Svět jde kupředu

Čekám na podání ruky.Čekám na odtikávání hodin.Dýchám pomaleji,ale tep se mi zrychluje.Krev usychá.Směji se.Strach už není strachem.Znáte můj sen.Jste mým snem.Andělé existují.Krev se proměnila ve víno.Pijete mě po nocích,ale stále se bojíte tmy.Sobectví mé ruky je převeliké.Čas existencí přetáhl tisíciletí.Rozlišuji úsměv.Úsměv,který je schován pod clonou snů.Snažím se dýchat.Vidím cizí oči.Bouřka zkončila.Obrazovka zčernala a objevily se titulky.Titulky k mému životu.Režie:Taťána,příjmení neznámé.Neznámost osudu s zrcadlem moudrosti.Neznámé skutečnosti zrcadlící se v hladině potoka.Víří ji ryby,prohánějící se mezi řasami očí.Ve vašich řasách je zapsaná spousta vět,které se bojíme vyslovit.Sny jsou skutečné.Život je souhra náhod.Prohry jsou jen klamným dojmem.Mám suché dlaně a potící se čelo.Tričko plné slov.Věty nejsou takové,jak se zprvu zdály.Zdály se klamné.Klamy v očích se odrážejí do kůry stromů.Bodají ho pohledem jako dýka,kterou svíráme v dlaních.Proto ten pot.Pot jsou slzy dlaní.Slanost mých dlaní je ohromná.Strach z neznáma přesídlil na druhou stranu,tam,kam neuvidíme.Vesničky starých jizev zmizely.Strom je rozbodán a dlaně pláčí.Pláče i kůra stromů.Slzy dlaní se mísí se slzami očí.Chvění se bylo seznámeno s třesoucími se rty.Husí kůže pod cáry oblečení.