Touha jít proti proudu

Probleskne se zde pár mých snů.

Postavím dům. Někde hodně vysoko, aby si mohl hrát s mými vlasy. Vítr. Splodím dceru Lilii, aby dělala lidem voňavou radost. Když to bude málo, tak vlezu do septiku. Budu dělat věci bez důvodu. Vysypu dvakrát koš v teplácích s tetováním na krku. Skočím do vody po hlavě, do budoucnosti, do lásky. Budu sáňkovat. Mít se. Víc se smát, víc milovat, být s Tebou, mazlit se. Líbat se. Postavím dvougenerační dům s bytem pro hosty. Někde hodně vysoko, aby si mohl hrát vítr s našimi vlásky. Aby výhled z okna fascinoval všechny, uvidíš zříceninu hradu Ostrý, uvidím Máchovo jezero, uvidíš mě na zahradě jak se směju, tam sním o tom jak skočím do vody po hlavě, jak splodím dceru Lilii, která bude mít v sobě hodně radosti. Uvidíš budoucnost růžově, jasně a přece vzdáleně.

Postavím se na hlavu a budu vnímat svět jinak, něco se změnilo a já sedím v panelovém domě a můj výhled z okna je na fabriku, která se jentak drží. Jsou tam dva komíny.

Vzdala jsem se svých snů, dožiju to tady, však je mi už třicetpět let. A konzervu si dovolit mohu.

---