Každý den je stejný...

Slunce se líně vplížilo do našich životů.
Svítá, nad krajinou co spí.
Jsem vzhůru a přemýšlím o světě,
přemýšlím o kráse, vůni levandulí.


Dívám se ke hvězdám,
které neuvidím na modrém nebi.
A tak jen obdivuji volnost ptáků
Amor non est sanabilis herbis....


Snad možná  k večeru se odvážím vstát,
vstát a jít...
A budu muset doufat v lživost,
že láska a kašel nejde zatajit.


Myslím si, že bloudit není zas tak zlé,
bloudím stále a pořád mám svou čest....
Vždyť vím, že platí
Temporis ars medicina fere est.

---