PŘÍTELI

Padají na nás těžká šedá oblaka

I když jdeme dalším novým ránem

Snad jitro ostatní daleko odláká

A nakonec svůj život zvládnem

Já a ty, můj tajemný věčný příteli

Jdeme po kamenné  a strmé cestě

Na pouti spolu láskou spřízněni

V noci  ulehnem na zem-jak prosté

Ve dvou-z nás už nikdo není sám

Již dospělí a přesto ještě děti

Teď si malou otázku pokládám

Jestli pro nás ještě slunce svítí?

My snoubenci z rozumu-já a můj stín

Léčíme si malé a přesto těžké rány

A na sklonku všech dní opravdu vím:

Tyto něžnosti jsou nám předem dány

Kráčíme  po cestách života dál a dál

S nesmělým úsměvem i slzami hříchu

Hodně nám toho život nabídl i vzal

Naše bytí zrcadlí se posvátně, v tichu