Papírová čepička

Z pod deky vykukují „chlupaté kamarádky“,

slyším šustění papírové čepičky,

z které jde loď pro Kolumba postavit,

jeřáb, pyšný, ale přece jen z papíru.

Jistota mých dnů,

zdravím ho už z dálky,

věřím tetě Ještěrce.

Prožívám desetiminutové napětí,

ať je mi pět nebo dvacet.

Chci věřit, že existuje Království květin,

a že makové panence nikdy neuschne sukénka.

Věřím,

že nikdy neztratím to nejcennější…

Svoje dětství.