Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O Něm a o nich

14. 07. 2008
2
7
603
Autor
rakkaus

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží...

                Byl tam. Tady. Všude. Nechával se unášet příbojem a křičel rozkoší, když rozdivočelé vlny narážely na právě zrozená skaliska... Bylo to všechno nové. Vlny neznaly míru chování, nevěděly, co všechno si mohou dovolit. Ze samé radosti a vášně z bytí. A On cítil jejich radost a nespoutanou divokost. Byla téměř děsivá, ale On věděl, že je to tak správně. Byly právě stvořeny.

                Hrátkami s příbojem strávil ještě nějakou dobu. Později řekli, že jeden den, ale v Jeho vnímání času neexistovaly dny, hodiny, minuty, roky. Byl tu krátce a přece celou věčnost. Poté se začal věnovat dalším záležitostem. Uchopil část Hmoty a experimentoval. Tvaroval ji do různých podob a struktur a při tom se zvonivě smál. Postupně do vod a na zemi přidával další prvky, které se mu zdály dostatečně smysluplné. Hrál si.

                Na úsvitu dne šestého – a přeci ve věčnosti i okamžiku – odešel na Sever. Celým svým obrovským duchem prostupoval hory a lesy. Pronikal do myslí rostlin i živočichů a prožíval extázi bytí. Smál se a plakal štěstím. Houpal se v kapkách na špičkách trav, poletoval v peří ptáků, díval se očima vlků a prchal v tělech sobů. Pak prostoupil i do moře a nesl se s vlnami zpěvu velryb a sytil se jednotou rybího hejna... Pak... Ach... Silou toho okamžiku začal zpívat. Jeho hlas nebyl slyšet a přesto o něm všichni věděli. Byl... Božský. Myšlenkami se odrazil ode dna moře a v rytmu své písně stoupal vzhůru k obloze. Tam se zmenšil a začal tančit. Jeho kroky, hudba, vše se neslo spolu s polární září a On se zase smál. Smál tak šťastně a upřímně...

                A pak je ucítil. Dívali se na Něj. Věděl to, ačkoliv nebylo možno Ho vidět. On cítil jejich pohledy na hvězdách a obloze, na závojích polární záře. Cítil je a viděl, jak se jejich oči provrtávají atomy látky a tam nalézají... Jeho. Chtěl se ukrýt, pocítil strach. Ale pak shlédl a uviděl v jejich očích prostotu. Čistou nevědomost a blaženou existenci. A ve své radosti a lásce se rozhodl...

                Ze svého nitra sebral část. Smotek záře, lásky, čisté. Soustředil se na ni a hladil ji myšlenkami. A pak ji začal pomalu, lehce, od sebe oddělovat. Sledoval ji, jak se snáší oblohou, dělí se na dvě části a pak opět splývá, až nakonec dospěje k oněm čtyřem nevinným očím. Sestoupil za svou částí a promluvil k ní. Zpíval a znovu ji hladil myšlenkami a láskou. Plakal. Pak ji pomalu políbil a ona se opět rozdělila. A každou její polovinu poslal po lehkém vánku k jedněm očím.

                Celou tu dobu se na něj dívali. Byli dva. Drželi se za ruce.

                Když do nich části pronikly a pevně se zakotvily v jejich tělech, povzdechl si. Všiml si změny v jejich očích. Nebyla to už zvědavost, ale pochopení. Alespoň na chvíli. Kratičký záblesk, jako by se Jeho část loučila a říkala: „Vrátím se k tobě, už brzy.“ Pak ta jikřička pohasla.

                Ti dva se na sebe podívali. Usmívali se. Poprvé. Začali cítit, být. Zatoužili chápat. Pevně se objali a opět se podívali na nebe. Pak se otočili a odešli do hlubin lesa, aby se připojili ke svému kmeni. Jmenovali se Ensimmäinen a Rakkaus. První Láska.

                Díval se za nimi a poprvé zatoužil být sám. Stáhl se do malého listu, který se snášel mrtvý k zemi a přemýšlel. Byl to smělý čin. Nebezpečný. Ale On si byl přesto jist. Důležité je pochopení. Dobra, světa, lásky, života, ducha... Je ho třeba vytvořit. Znovu. A On sám by to nedokázal. Vystoupil z listu a roztáhl se do nekonečna. Obsáhl celý svět i vesmír, i sám sebe. A pak... odpočíval. Zahloubán v myšlenkách, věčnosti a okamžiku.


7 názorů

rakkaus
20. 07. 2008
Dát tip
ačkoliv ta příručka byla celkem drsná... vy obecně jste tu docela sadisti. (hm? a co třeba užívat nějakou mírnější formu? jako láska k bližnímu a tak? ... jako mně je to celkem jedno ale proč se k sobě chovat jako neandrtálci)

rakkaus
20. 07. 2008
Dát tip
hmh budiž nejspíš to uvážím jako následující postup. větší náboženskej guláš než mám teď už stejně mít nemůžu. děkuji za kritiky.

Winter
16. 07. 2008
Dát tip
No jo, takybych řekl, že prní musí člověk přečíst Bibli, pak Korán, pak texty je intepretující, jiné nábženské texty, zbláznit se, sebrat se a teprve tedhy může opracovat takováto témata, aniž by působila lacině.

Příručka pro prostupovatele:

ja nejak nevim... zacina to tak nejak jako biblicky text, pokracuje jako fantasy, pak trochu severskeho mytu, podle jmen soude... co tim chci rict - styl mi neprijde cisty. logika misty kulha (viz pripominka pisty hunfagla) me zase zarazilo ze nekdo nekam odejde a pak prostupuje - jsou to dva ruzne deje, kdyz odejdu, premisitm se z jednoho mista na druhe, kdyz prostupuju, rozpostiram se v prostoru a misty me vyrusila i nektera pouzita slova ci tak. napriklad jak ze sveho nitra vybira smotek, to ve men budi uplne jine predstavy nez ma... jen zapalovac chybi... prijde mi to jako snaha o vzneseny text, ale jen snaha, nic vic

Jo, milý autore, na podobné filosofování to chce kapku fištrónu, jinak ti vylezou perly typu Toho, který byl všude, načež se sebral a odkvačil směrem k severu (kde patrně nebyl, neb sever nepočítáme mezi "všude", žeano). Veskrze nezvládnuté.

Flákač
14. 07. 2008
Dát tip
ahoj, nebude to kritika, přestože o ni stojíš, skvělé téma, něco to ve mně zanechalo. t.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru