vídáš je taky?

Vídáš je taky?

Malé trpaslíky ve špičatých hučkách. Na náměstích a v autobusech, přestrojené za lidi. Ale hlavně v noci za bezmračné oblohy. Shlukují se u velkých stromů, hlavně topolů, protože ty jsou velmi vysoké. Po jednom cupitají svýma drobnýma nožkama po kmenech nahoru, podobni poťouchlým veverkám. A v nejvyšších větvích vyskakují, ručkama chňapají po cípech hvězd, které pak otvírají. Snad jako dvířka do neznámých světů, světů za oponou oblohy. Každý trpaslík najde svou hvězdu, otevře, vleze do černé chodbičky za ní a pečlivě za sebou přibouchne hvězdná dvířka. Když zmizí poslední trpaslík, nastane klidná noc. A klid vydrží až do příští bezmračné oblohy.