Poděkování za dotek naděje

naděje je spolu s láskou ten nejkrásnější pocit, měla jsem pocit, že se mě dotknul Bůh.

Pocítila jsem dotek lehký,

naléhavý na srdci i na těle,

ačkoliv se mnou nikdo nebyl;

byl plný lásky a plný naděje,

laskavý ve své zdrženlivosti,

až mi vhrkly slzy do očí

z tryskající, čiré radosti,

že se to stalo, ve mně vděčnost dlí.

Že mám tu vzácnou čest

a stalo se to právě mně.

Hodnou chvíli jsem, však ne pro bolest,

ronila sladké, vřelé krůpěje,

vždyť s nadějí je v srdci čisto,

pro strach, zlost a žal není místo.

Tak děkuji, že jsem právě tu,

mnohým byl život odepřen,

děkuji za přátele a rodinu,

co je osiřelých mužů a žen,

děkuji za mír v naší zemi,

i když se zdá vratký;

na znesvěcení válkami

je život vzácný a krátký.

A mír, který je ve mně,

už nemůže nikdo zničit,

ptá se na to lidské plémě

a já už teď vím, pro co žít.

Pro dobro, co mám v srdci,

ať naděje mu věčnou sílu dá,

čistší slunce, vzduch, lásky cit,

aby každý prožil to, co dnes já.

---