Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLítostné šrámi....Vampire Knight
18. 07. 2008
0
7
522
Autor
Seiren-Yuuki
Lítostné šrámi...vampire knight 14 Yuuki ,není jen tak obyčejná dospívající dívka.Jednoho dne se doví že není člověk,že je monstrum.(Tedy ona sama se pokládá za monstrum,i když tak zrovna by se to nedalo nazvat).Že má nebezpečnou moc než je smrt,bolest a cokoliv dalšího.Stačí,aby se naštvala.Někdo ji rozčílil,nebo delší pohled na krk se její moc obnoví. Deset let žila v úkrytu.Na deset let zapomněla kým byla,ale nezapomněla co se stalo, a co provedla Zabila svou rodinu.Jen proto že ji lhali a že všichni se snažili z ní démona,kterého prý v sobě měla dostat všelijak ven.Proto pak zemřeli byla to jejich chyba.Že probudili jejího démona. Do jejího domu,kde se stále ukrývala se dověděla že se k nim do domu přistěhovala nová rodina.Jednoho dne vyleze ven.17 Zero,který ji pak chytí.Dovídá se od ní jen pár věcí.Ale to nejdůležitější že je monstrum mu neřekla.Ani ne za 4 dny se učí znovu co zapomněla,vychování a jak se komu chovat.Začala být znovu šťastná.Našla novou rodinu,k tomu pomalu začíná Zero sní chodit.To všechno je ted pro Yuuki nové. Ale vše se najednou změní….Yuuki začíná žárlit a závidět … Jak to všechno dopadne??Doví se její nová rodina její pravdu…to co ukrývá dlouhou dobu v sobě!??
1 KAPITOLA......Lítostné šrámi...Vampire knight
Nová šance
Klidná,jasná noc.Jdou slyšet jen cvrčci jak si prozpěvují v trávě.Nikde nikdo.Hluk motorů utichl,a 14 Yuuki si vykračuje bosá v trávě nedaleko svého domu.Přitom poslouchá něžnou,smutnou hudbu,při které lehoučce jak pírko tančí.Na sobě má jen tílko a kraťase,ušmudlané,děravé,staré oblečení které má od toho daného smutného dne,kdy zůstala na vždy sama!Vlasy má dlouhé až pod zadek,mastné,špinavé od všeho možného,že vůbec nejde poznat že je blondýna.
Vždy o půl noci vyjde ze svého vězení.Domácího pekla ,který prožívá od svých 10 let.Ukrývá se 4 roky před lidským světem.Vždyť ona sama není člověk.Kdo by ji měl rád?Kdo by vzal a pochopil její sílu,moc,která je nebezpečná než cokoli na světě?
Deset let nic netušila že má nějakou moc,sílu.Nebezpečnou než je život,smrt ,zranění.
Deset let žila šťastně se svojí rodinou v malé útulné vile ze sourozenci.Ted v té vile žije v utajení skrytá v tajné místnosti o které nikdo nevěděl a ani neví.Dva roky byla stále je schovaná před lidmi.Šťastná Yuuki byla jen do té doby kdy přišel úplněk.Pak se všechno změnilo.Sama neví co se ten den stalo,ale ví jen to že nějakým způsobem zabila svou rodinu.Matku,otce,dva bratry a jednu mladší sestru.Asuka byla vystrašená když přijela policie proto se schovala do tajné místnosti,kde trávila svůj dospívající život jen uzavřená dva roky.Když chtěla vyjít všimla si že u ní žije nová rodina našla také noviny v kterých se o její rodině psalo.Všichni byli mrtvi i Yuuki považovali za mrtvou.
O nové rodině se pomalu vše dozvěděla.Věděla kdy chodí spát, jak se kdo jmenuje,kdo kdy má narozeniny,v jaké místnosti spí.Vždy když měla možnost večer vylezla ven.Po špičkách jako myš všechny špehovala,tedy snažila se o nich něco dozvědět.Jednou ji málem i spatřili,ale vše bylo v pořádku.Až do této noci.Nevěděla že starší bratr Zero odjel pryč.Tak neví ani kdy se totiž vrátí.O půl hodiny se vrátila domů.Potichoučku otevřela dveře do kuchyně.Otevřela si ledničku a sebrala jim kousek kuřete a k tomu Rohlík.Jenže jak nečekala Zeroji nachytal.Yuuki stála u pootevřené lednice,když vešel Zero.
Asuka vystrašeně,polekaně uskočila, když se rozsvítilo.Začala couvat do rohu místnosti Zerona ni zezačátku nechápavě zíral,pak promluvil.
,,Kdo si!?“ Zeptal se ji.Yuuki neodpověděla.
,,Můžeš mi říct kdo si a co tu chceš?!Nebo mám zavolat poldy!?“Zeptal se ji znovu a pomalu se k ni přiblížil.
,,Po-li cii ne-e!“Vyslovila ze sebe,tokovým jemným,vystrašeným hlasem.Zero se kousek od ní zastavil.Pořádně si ji začal prohlížet.Pro Yuuki to bylo nepříjemné že si ji někdo prohlíží.Vždyť to dlouho nezažila s kým poprvé promluvila,nemluvně že někoho vidí tak blízko sebe.
,,Stále čekám na tvou odpověď.Kdo si a co tu děláš?“Zopakoval ji náhle znovu otázku,klidnějším hlasem.Yuuki poprvé životě po tak dlouhé době začala pekelně brečet.Už to dál nesnesla se ukrývat v úkrytu musela jim už někdy přeci říct o sobě,že tu nejsou sami.Že ona byla celou dobu zavřená.Že měla strach snima mluvit,podívat se jim do tváře a oznámit jim o sobě pravdu.Ale jak by ji k sobě přidali mezi jejich druh.Mezi lidmi,když ona je monstrum?!
,,Jsem Yuuki Cross.Jsme dcera rodiny která tu zde před 4 roky záhadně zemřela!“Představila se mu ,když se uklidnila,ani jednou se na něj nepodívala..Jen spatřila jak si sedá ke stolu a něco si nalévá.
,,Ale jak,kde vlastně si tu celou dobu byla??“Zeptal se ji.V jeho hlasu šlo slyšet strach, nejistota a nervozita.
,,Byla jsem a jsem stále v tomto domě.Dva roky jsem byla zamčená ve své skrýši.Nikdy jsem zní nevylezla,ale až do té doby co jste se sem přistěhovali.Obdivovala jsme vás že tu chcete žít.V domě kde se stala prý záhadná vražda.Před 2 roky jsem vylezla.Naučila jsem se od vás vše a hlavně o vás vím teď vše.Kdy chodíte spát,kdy stáváte…atd.Jenže dnes jsem to nějak asi neuhodla.Ale ať už jsem měla v plánu se vám objevit a říct vám že tu nejste sami.4roky jsem byla zavřená a stále budu.Vím že mně nepřijmete do své rodiny,takže raději zůstanu tam kde jsem.Nevíte nic co se tu stalo ale i tak tu žijete.Nevím jestli vám mám říct že já nejsem člověk.Taky že nejsem ale at vy si budete stát na svém že jsem,že patřím do vaši rasy ale tak to není.Proto má rodina zemřela věřili a snažili se zapomenou kým sem.“
Dovyprávěla mu vše co měla už 4 roky v sobě.I když neřekla vše a celou pravdu o sobě a o své rodině.Najednou se cítila uvolněně.Poprvé řekla někomu částečně co se stalo.
,,Kam jdeš?“Zeptal se ji stále v šoku z toho co se dověděl,když ji spatřil jak odchází ke dveřím které vedou do obýváků.
,,Musím jít já nejsme na nic….“Nenechal ji domluvit skočil ji do řeči.
,,Prosím zůstaň.Aspoň dnes naši nejsou doma můžu ti půjčit něco na sebe a k tomu se můžeš pořádně najíst.Prosím aspoň tedy dnes.“Požádal ji.Vstal a přidržel dveře.Prosebně na ni pohlédl.Spatřil její krásné oči.Zářili jak měsíc při úplňku. Nejistě přikývla.
,,Díky.Pojď zamnou.“Pobídl ji.
,,Tu se můžeš vykoupat nějak se zkrášluj.Jinak ti něco najdu aby si měla co na sebe.“Oznámil ji.
Yuuki si napustila vlažnou vodu.Nečekala až se napustí s úlevou kterou ted pocítila byla rada a šťastnější,že vše tak nějak dopadlo.Ani ne za 20 minut vylezla ven.Její vlasy ted vypadali o něco lépe než předtím,nemluvně o jejím těle.Vyšla ven.Jen tak nahá po proměně na nestvůru ,kterou je zapomněla na vychování i na to jaké to bylo 10 let žít normálně.Vešla do obyváku kde si prohlížela fotky nové rodiny.Zahlédla na zdi plakát upíra.Lekla se.Začala ustupovat do zadu,že si nevšimla že Zero vstoupil dovnitř.
,,Eh..Yuuki,promiň,na obleč si to.“Otočil se a podal ji nějaké oblečení.Yuuki se na něho usmála,nepochopila proč se otočil.Vzala si od něho oblečení.Byla to košile s ryflama od jeho sestry.
,,Nevím jestli ti ty rifle budou,ale aspoň něco.“Prohlásil,do ticha.,,Jinak nemáš hlad?Dala by sis něco?“Zeptal se ji.
,,Zero,že ano…díky,ale zatím ne-e.Mohl bys mi pomoct s touhle věcí?“Zeptala se ho přitom ukázala na špatně zapnutou košili.Otočil se a usmál se.
,,No dobře.Si zapomněla jak se zapíná košile?“zeptal se ji když se ji snažil rozepnout košili.
,,Je toho spousta…spousta věcí kterých jsem zapomněla.“zašeptala.
,,Aha…takže toho budeme mít spoustu práce s tebou jako se 4 dítětem.“Prohlásil.
,,Ne-e já se hned vrátím…já..to nezvládnu…Nikdo,ale neříkal že tu můžu zůstat cožpak si mně neposlouchal?Já nejsem jako vy!“Zopakovala mu.Zero na ni pohlédl.
,,Jak nejsi jako my?...Promiň moc si rychle mluvila.mohla by si mi vysvětlit jak máš na mysli že nejsi jako my?“Zeptal se ji.Snažil se na ni mluvit mile a pomalu,ale pomalu mu docházela trpělivost s tím že prý není člověk.
,,Eh…v tom případě je to dobře.“
,,Jak myslíš Yuuki,ale byly bychom rádi kdybys nám vše řekla.“
,,To nejde.Říct vám všechno…to prostě nejde!!“Řekla a rázně zavrtěla hlavou.
,,Dobře jak chceš my tě nutit nebudeme.Ano?“řekl s povzdychem,,Hotovo.“prohlásil,když ji zapl poslední knoflík.
,,Díky a promiň.Musíš to pochopit není to pro mě jednouché.Ted budu muset začit nový život,což nebude tak jednouché.Až si prostě zvyknu pak možná.“Prohlásila do ticha.
,,Zero kdo je tohle?“Zeptal se ho starší brácha Kaname,který se ted vrátil z výletu.Bohužel vrátil se nějak předčasně,měl se totiž vrátit až za dva dny.
,,Kde ti tu se bereš neměl by ses vrátit až za dva dny?“Zeptal se ho překvapeně.
,,Jo změna plánu,to víš málo peněz nemluvně o tom že mně vedoucí vyhodila.K tomu včera se stala nehoda někoho zavraždili.Prej.“Oznámil mu.
,,Ale jak vidím tak ty se suprově bavíš.“Prohlásil a pohlédl na Yuuki-nu.
,,Představíš nás nebo ji snad nemám znát?“zeptal se ho pobaveně.Stále ji pozoroval.
Yuuki-na udělala dva kroky dopředu.pohlédla na něho.Ten kluk se ji zdál být jiný než byl Zero,nebo-li jejich otec.Jeho oči…ji připomínali ten den co se stalo.Začala si ho prohlížet..nejdříve jeho postavu.Stále se mu,ale dívala do očí.Ty oči!Byli zvláštní,byli jako její,nemluvně o tom že cítila jinou vůni,než ze Zera.
,,Ty….“zašeptala.,,Já jsem Yuuki Cross jsem dívka která přežila náhodnou nehodu rodiny,která tu zemřela před 4 roky.“Představila se mu.
,,Eh…to určitě! Vtom případě já jsem E.T.“zavtipkoval.
,,Kaname!ty si fakt blbej!“
,,No co je?“odsekl.,,Můžeš mi malá říct,kde se tu tak ukrýváš…nebo jsi jen tak z čista jasna přijela na návštěvu?“
,,Kana…“nedořek Yuuki-na spustila sama.Sama od sebe začal říkat to co řekla Zerovy.
,,Aha,když nejsi člověk tak co v tom případě jsi?“Zeptal se ji s posměchem.
,,Jsem to co si ty?“Zašeptala.
,,Cože já jsem,ale člověk holčičko!Nejsem nějaké monstrum o kterém tu byla malá řeč.“Prohlásil rozčileně.
,, To je možné ale nejsem slepá!“odpověděla mu v klidu.
,,Ha vtipné…Můžeš mi aspoň říct jaké že jsem to monstrum?“zeptal se ji rozrušeně
Yuuki-na jen otočila hlavou na plakát upíra.Pak pohlédla na ně.Zero nechápavě zavrtěl hlavou.A Kaname ten jen udělal pár kroků do zadu.Pak se rázně otočil a vypadl z místnosti.
,,Počky to mi chceš říct že si upír?“Zeptal se ji v šoku Zero.Yuuki přikývla.
,,Je mi to líto.“zašeptala.,,Už chápeš že já bych tu neměla být?“zeptala se ho a krátce na něho pohlédla.
,,Počky ještě to mi chceš ještě říct že můj brácha taky?“Zeptal se ji a pohlédl na ni.Uhla mu pohledem.
,,Nejsem si tím jistá.“znovu zašeptala.
,,Si snad děláš opravdu srandu..že jo??“Zeptal se ji znovu.Doufal že se ted usměje a řekne že to není pravda,že si všechno vymyslela, aby si tu u nich našla uzemí.jenže nic ani náznak úsměvu,úšklebku.Prostě se stále tvářila stejně jako před tim,když jim oznámila že je upír.
Jen rázně zavrtěla hlavou,,kéž by….“zašeptala lítostně.
,,Asi bych už měla jit.“prohlásila.
,,Ne!“ozval se Zero,který ted celou dobu mlčel.
,,Prosím….najez se a dneska tu přespi.Prosím.Mně je jedno že si upír nebo co.Já chci aby si tu zůstala s námi.Přece se nechceš pořád ukrývat.Nebo snad jo? Vždyt si říkala sama že se tu objevíš..atd.“Sanžil se ji přemluvit aby zůstala.Což se mu povedlo.
*****
Yuuki usnula v pokoji pro hosty ,ani ne za 20 minut.Byla vyčerpaná,unavená.jenže v hlavě stále měla Kanameho.Jeho oči,které prozrazovali že dlouho nepil.Nepil lidskou rudou krev.Jen zvířecí.Ale k čemu je upírovi zvířecí krev,když oni potřebují lidskou krev,s kterou se aspoň na chvíli na sití.
Asi tak za 2 a půl hodiny vstoupil Kaname do jejího pokoje.potichu jako myška.
7 názorů
Umprdentální_Kandelábrdelismus
19. 07. 2008
Vypadlo mi M (že mne a mé...), asi jak jsem zamačkával nostalgickou slzu.
Papouch:
Když si představím, že ne a mé spolužáky nazývala češtinářka kulturními barbary! :)
Mankote!!! Človíčku!!!
Ten pravopis je příšerný, miliarda hrubek!!!
Hned druhá věta Jdou slyšet jen cvrčci jak si prozpěvují v trávě je urážka češtiny!
Celé je to katastrofa...