Blueberry Dream

I.

Přestal jsem kouřit.

Není to tak dávno, co mi cigareta poskytovala slast, která se nedala popsat.

Není to tak dávno, co mi moje „holka“ řekla, že mě už nechce a mně to bylo v tu chvíli úplně jedno. Teď jsem si zapálil Gauloisesku potáhl slaběji, pak hned silně, a bylo mi dobře.

„Posloucháš mě?!“ Vyštěkla.

„Hm. Poslouchám.“

„No, a…?“ Právě mi oznámila, že mě rok podvádí s chlápkem jménem Jamie, Američan ve středních letech s neuvěřitelným bankovním kontem. Byla na prachy vždycky, to jsem věděl. V té době, kdy jsem ji poznal, jsem měl takový plat, že ona by sumu peněz, kterou jsem měsíčně dostával, nevydělala ani za půl roku. Vzpomínám si, jak se na mě dívala. Líbilo se mi, jak při tom mírně naklání hlavu doprava a pomalu přimhuřuje oči, aby upoutala pozornost na výrazně namalované řasy, které dělaly kolem očí jemný stín.

Po čase jsem zjistil, jaká je ješitná a nesnesitelná, když neustále mluví a mluví o sobě, kamarádkách a o slevách u Diora, o nákupním centu, které je „absolutně a vkusně sezónně vyzdobené“ a „co teprv ty zeleninové saláty s nízkokalorickou italskou zálivkou“. Na druhou stranu byla velice dobrá posteli, pozorná a zkušená. Měla pevný zadek a prsa, která jsem zbožňoval. Když se nad tím tak zamyslím, tak občas prohodila i vtipnou nebo smysluplnou větu a tak … jsme spolu zůstali.

„Asi nemá cenu ti cokoli říkat.“ Bouchla pěstí do stolu. Zamyslel jsem se a zapomněl jí odpovědět.

„Broučku, vážně mě to mrzí, ale mám tě rád a chci, abys byla šťastná.“ Tak, tohle ze mě vypadlo rychle. Musím sám sebe pochválit za univerzální odpověď. Ikdyž na druhou stranu, takhle by to řekl jen naprostý idiot. Ona mě za něj určitě má, její kamarádky mě za něj mají a její matka Susan mě nenávidí od chvíle, kdy jsem překročil práh domu, který si s Haroldem, svým druhem, koupila hned po smrti svého manžela Edwarda. Susan mě začala milovat v dobu, kdy uviděla mou výpaltní pásku. Pak pochopila, že suma na ní je pro ni nedosažitelná a zase jsem sklouzl tam, kde už jsem jednou byl.

Přece Muriel neřeknu, že mi to je vcelku jedno, s kým píchá. Nevadila by mi představa sledovat svoji „holku“, jak je v posteli s jiným mužem. Dokonce mě ten nápad trochu vzrušuje. Dívat se na ně, jak si to spolu rozdávají, jak jsou zpocení a jak mu Muriel kouří ptáka a on jí říká, aby nepřestávala.

Taky někoho mám. Začal jsem ji podvádět jen tak, z nudy. Věděl jsem, že to jde do hajzlu. Moje „holka“ Muriel, by se mi asi smála.

II.

Pro mě z nejasného důvodu stála Julie s rukama založenýma pod prsy a mezerou mezi rty bylo vidět, jak si špičkou jazyka přejíždí přední zuby. Znal jsem ji přes rok. Za tu dobu se změnila k nepoznání. Zůstala jí jen tvrdohlavost. Dlouho jsme spolu nic neměli, to mě zneklidňovalo a nejvíc jsem byl nesvůj z toho, že jsem pořádně nevěděl, proč mi to vlastně vadí. Všude kolem samé ženy. V práci, cestou tramvají, dokonce i v městské knihovně, v parku, na zastávce autobusu a především v supermarterktu. Neříkám, že jsem se s pár ženami nevyspal, během té doby, co jsem měl Julie jako milenku. Ona byla zkrátka jiná.

Pomalu jsem k ní přišel, ucítil jsem tu pronikavou jemnou vůni a začal ji hladit po pažích. Nic, žádná odezva. Chtěl jsem ji políbit, ale odtáhla se. Stejná reakce jako minule. Začal jsem uvažovat, že asi někoho má, nebo mě opravdu nechce. Byl bych raději, kdyby byla do někoho šíleně zamilovaná a odtažitá jen kvůli tomu. Nebo bych byl radši, kdyby nebyla šíleně zamilovaná a jen mě tak provokovala.

„Hezky voníš. Co je to za vůni?“

„Goût Délicat, ale já jí říkám Blueberry Dream.“

Teď jsem  byl zaskočený. „ Proč?“ Nebyl jsem zaskočený tím, že si jinak pojmenovala vůni. Spíš mi došlo, že má milence a já jsem se nechtíc dostal do „pořadníku“.

„Souvisí to s tím, co si přeješ, co tě přitahuje. Můžeš ovlivnit to co cítíš, užiješ si tak všeho víc. I sexu.“

„Jak?“ Vážně hezky voněla a já ji chtěl. Hodně jsem ji chtěl.

„Aby tě někdo přitahoval, musíš to hlavně chtít. Ty si to ve skutečnosti neuvědomuješ. Je to tak, že někoho potkáš a on tě buď zaujme a nebo ne. To je teprv začátek. Pak přijde to tvé podvědomí. Musíš to začít chtít a když to chceš, tak ten druhý pozná, že máš zájem a sám začně pociťovat zájem o tebe, aniž by si to uvědomoval, pokud samozřejmě projde první fází. Když ho nezaujmeš, tak nic. Takhle můžeš ovlivnit cokoli. Neovlivníš chování jiných lidí, oni mají své, a rozhodli by se pravděpodobně tak jako tak stejně, jak by se rozhodli. Ale ovlivníš tak chování svoje, změníš přístup k různým věcem, jsi rád za jiné věci, než bys byl rád za to, co bys udělal jinak. Budeš si vše víc užívat, protože si to v podvědomí budeš dokázat lépe srovnat.“

„Hm, to je zajímavý postoj, tohle mě nikdy nenapadlo. A proč zrovna blueberry?“

„To souvisí s chutí a touhou. Na mě působí jako afrodiziakum. Berou se většinou jahody, čokoláda, chili, banán, zázvor, ale ve skutečnosti je afrodiziakum i spousta jiných věcí. Třeba vůně. Když muž hezky voní, tak ani tolik nekoukám na to, jak vypadá. Jasně, že mě to zajímá, ale leccos překousnu. Když nevoní a je hezký, nemá šanci.“ Odmlčela se a já přemýšlel nad tím, co právě vysvětlovala.

„Představ si, že borůvkami maluješ ženě po těle. Kreslíš jí na bradavky, přejíždíš borůvkou po břiše. Necháváš za zebou jemně fialovou stopu, která má nasládlou lesní vůni…“

Začal jsem nad tím přemýšlet.

Spustila ruce podél těla a přešla na druhou stanu obýváku, kde ležela její taška. Neskutečně barevná a veselá jako ona v poslední době. Začala z ní vytahovat šátek. Nebyl to její styl-křiklavě zelený s fialovými kruhy a modrými čtverci. Dokonce bych řekl, že ten šátek byl šílený. V módě se moc nevyznám, ale mám svůj určitý vkus a myslím, že je podobný s Julie. Ovšem tohle bylo úplně něco jiného.

„Co to děláš?“ Vypadlo to ze mě. Chtěl jsem se jí zeptat spíš na to s kým právě teď píchá a co si od toho chlápka slibuje, co on chce od ní, jaké to s ním je, jestli jsem lepší a když ano (určitě ano), proč je s ním.

Pak ze mě vypadla jen tahle věta.

„Patřil matce. Našla jsem ho v krabici pod schody, kam dáváme vánoční ozdoby.“ Chytla šátek pevně do ruky.

Chvílemi se chovala jako dítě a tím mě přitahovala. Jednou byla vážná, pak zase hned veselá, často z ní „vycházelky myšlenky“, které by člověk v jejím věku nečekal. Pro mě byla krásná.

„Nejsou vánoce.“ Nevěděl jsem, co mám říct. Pořád mi ležel v hlavě ten chlap, se kterým si to rozdává a ani mi o tom neřekne.

„To vím… Umřela už před pěti lety, teď mám věc, která jí patřila. Budu ji nosit pořád s sebou.“

„Hm…“ Musí to být těžké bez matky, ale sobecky mě v tuhle chvíli tohle téma vůbec nezajímalo. „Dáš si?“ Podával jsem jí skleničku s koňakem – Courvoisier – její oblíbený. Zavrtěla hlavou a věnovala svou pozornost šátku. Položil jsem sklenku a šel k ní. Dívala se na mě jako vždycky. Vlastně – často mi bylo jedno, jak se na mě dívala. Poslední dobou jsem si to začal uvědomovat.

„Co to děláš?“ Zase se ptám takhle.

„Nechápu tě.“

Chytl jsem jí za paže a pevně ji stiskl.

„Nový milenec?“

Znejistěla. Já to věděl. Věděl jsem to. Teď mě to trochu začalo vadit. Na jednu stranu, jestli má milence, znamená to, že ji skutečně nepřitahuju. Pokud ho miluje, nebo ho má ráda či se jí líbí, znamená to, že je pro ni důležitější než já.

„No a? Nikdy ses o to nezajímal, tak proč teď?! Nic ti do toho není.“

Mlčel jsem. Bylo mi to jedno s kým píchá. Úplně. Jde jen o sex. Když jde jen o to, tak v pořádku. Mám pro to pochopení. Ne, není mi to jedno, ale chci, aby bylo. Tak, ano. Chci.

„Kdo to je?“

„Mám ho ráda.“ Tak. To jsem zrovna slyšet nechtěl. Myslel jsem si celou dobu, že jde o sex. Přesně tak jako mezi mnou a jí.

Strčil jsem si bezděčně ruce do kapes a šel pro koňak, vsunul jsem ji sklenku do ruky a díval se, dokud ji celou nevypila, pak jsem vypil tu svou. Nalil jsem další a takhle to udělal celkem třikrát.

Chvíli jsem ji povídal o své práci a o tom, jak jsem „úspěšný“. Ani nevím, proč jsem s tím začínal. Asi jsem byl zmatený z těch všech žen kolem. Mají rády úspěch a peníze, ale Julie ne. Prohlížela si mě a já pořád něco mlel. Potom jsem se rozhodl a začal ji líbat. Nějakej chlápek, se kterým teď je, mi může být v celku ukradený. Je mi to fuk. A co? Kdyby nechtěla, tak něco řekne, ale ona asi chce, protože neřekla nic. Ani mě neodstrčila, neodtáhla se, nevydala sebemenší zvuk, který by signalizoval, že mám přestat. Tak jsem nepřestával.

Chtěl jsem se s ní vyspat. Málem mi pták puknul na dvě půlky, ale nakonec jsme šli spát. Chtěla jet domů, ale řekl jsem, že může bez problémů přespat u mě, protože jí nic neudělám a není dobré pro tak mladou dívku chodit večer sama. Uvěřila a zůstala. Byla to jedna z nejdelších nocí, jakou jsem kdy zažil.

III.

Poslední dobou jsem na ni musel myslet častěji, než bych chtěl. Znal jsem ji skoro dva roky. Už přes půl roku jsme spolu nepíchali a mně to chybělo. Mám jiné milenky, jenže žádná není ona. Vím, že je mladá, ale co na tom záleží. Patnáct let přece není žádný rozdíl.

Měla ke mně přijít Ruth. Byla mojí milenkou asi dva měsíce. Hezká žena, to uznávám. S ošklivou bych nic neměl, to dá rozum. Ale moc jí to nemyslelo. Nejčastěji řešila, co uvaří manželovi k večeři, až se vrátí domů. Nebo co by si měla koupit na sebe na víkend, který stráví se svým mužem u jezera. Tupě jsme zíral na plamen svíčky a napůl poslouchal její „problémy“.

Tohle Julie nikdy neřešila. Nebylo jí lhostejné, jak vypadá, jen to nikdy moc nerozebírala, neunavovala mě ženskými záležitostmi, na které jsem nechtěl a ani neuměl odpovídat. Když chci říct ženě, že je krásná, sexy a že se mi prostě líbí, jednoduše jí to řeknu. Nemusí se mě ptát, jestli jí ta podprsenka sluší, jetsli má tlusté nohy nebo jetsli se k bílé hodí víc modrá nebo azurová.  Přitahuje mě postavou a když přibere dvě kila, tak to stejně nepoznám.

Měl jsem ji rád. Opravdu rád. Často jsem se přistihl, jak píchám s Ruth jen tak – mechanicky. Byla to dobře stavěná žena, klasická milenka. Sexy, velká prsa, pevný zadek. Nic víc v tom nebylo.

Byla v přesvědčení, že sex by se měl provozovat jen na posteli a zásadně, když je všude úplná tma. Což je podle mého názoru blbost. Co na tom záleží? Kdyby se mi nelíbila, tak s ní nic nemám. Ať je tma nebo ne. Na Julie se mi líbílo, že byla více spontánní, krásná a při tom taková, jak to jen vyjádřit. Cítil jsem se s ní jako kdybych byl doma a byl jsem doma, u sebe doma. Když tu nebyla připadal jsem si sám. Známé věci, všechno na svém místě, všechno barevné, všechno prázdné.

Zvonek se rozdrnčel. To znamená, že Ruth stojí dole přede dveřmi a čeká, až pro ni přijdu, zavedu ji k sobě do postele, zhasnu a pak ji ojedu. Šel jsem tedy dolů. Její siluetu jsem viděl přes sklo vchodových dveří. Rtěnku měla snad ještě červenější než jindy. Otevřel jsem a ona nadšeně roztáhla ruce, aby mě objala. Ustoupil jsem a nechal ji vejít do chodby.

Kolikrát se chovala víc jako dítě než Julie, u které se to dalo ještě přejít, popřípadě považovat za roztomilé.

Nechal jsem ji vyjít po schodech jako první a šel za ní. Při tom jsem si prohlížel její zadek. Byl větší, ale právě proto jsem s ní byl, protože mám rád plnější tvary. To si vždycky ženy myslí, že muži mají rádi ramínka na spodní prádlo.

Přemýšlel jsem nad tím, co mi jednou řekla Julie, nad svým snem. Chtěl jsem snít sen, svůj sen a její dohromady. Blueberry dream.

Ruth mi právě vyprávěla o svých plánech na příští vánoce a já jsem brouzdal pohledem po knihovně, kterou jsem rozšířil o tituly současných spisovatelů jako je Djian, Coelho, Kundera či McEwan. Klasika už mi lezla krkem Flaubert, Rimbaud, Čechov a Swift se mi sice líbili, ale trocha oživení nikdy neuškodí. Na televizi jsem nekoukal. Nebavilo mě, jak tam přebíhají muži převlečení za kuřata, estrády, které jsem stejně nikdy pořádně nesledoval, protože to prostě nešlo.

Ruth v televizi sledovala všechno. Často si ji po sexu zapla a já u ní usnul, co dělala potom jsem neměl tušení.

IV.

Tři ráno. Nesnáším tyto ranní telefonáty. Natáhl jsem se pro mobil a říkal, jsem si, že toho člověka na druhé straně aparátu určitě zaškrtím.

„Eh?Ano?“ Víc jsem ze sebe vážně nedostal.

„Halo? Jsi t o ty?“

„Julie?“
“Ahoj, promiň, že tě ruším takhle pozdě, nebo spíš brzo...“

„To nevadí.“ Hned mě to probralo.

„Vím, že jsme se dlouho neviděli a ..“

„A?“ Byl jsem tak utahaný, že jsem nebyl sto rozpoznat tón hlasu.

„Mohla bych u tebe dnes přespat?“

„Teď?“

„Jo. Nebo tam někoho máš? Můžu spát v kuchyni. Nevadí mi to.“

„Ne, nikoho tu nemám. Jen tu mám trochu neuklizeno.“

„To mi vůbec nevadí.“

Usmál jsem se na telefonní sluchátko. Nezměnila se od té doby, co jsme se neviděli. Tedy, možná se změnila, ale pořád to byla ona.

„Tak přijď.“

„Jsem před vchodem.“

„Co? Jo…už jdu dolů. Jen se obléknu.“

Vylezl jsem z postele a začal hledat něco na sebe. Nakonec jsem se rozhodl, že nejrychlejší bude, když si vezmu župan a proběhnu chodbou. Nepředpokládal jsem, že by byl někdo vzhůru  ve tři hodiny ráno a procházel se po chodbě.

Stála dole, s úsměvm jako vždy, jen tašku měla jinou. Pozval jsem ji k sobě nahoru. Krásně voněla a tu noc jsem se spolu několikrát vyspali. Ani jsem se nezeptal, proč mi volala a co chtěla. Určitě něco chtěla nebo se něco stalo, ale nezeptal jsem se. Několikrát jsem chtěl, ale pak, když jsem si uvědomil, jak dlouho jsem ji neviděl, měl jsem na mysli spoustu jiných otázek. Vždyť se známe čtyři roky, jak se za tu dobu změnila! A jak jsem se změnil já.

„dáš si něco k pití.“ Zeptal jsem se jí kolem osmé ráno, když se rozednívalo.

„Dala bych si čaj.“

„Dobře, uvařím ti ho, klidně lež.“ Vstal jsem z postele a šel do kuchyně. Vzal jsem z kredence hrnek a dal vařit vodu do varné konvice ale nevěděl jsem, jaký chce.

„Mám tu na výběr pět druhů.“ Zavolal jsem. „Roiboos, zelený, černý, heřmánkový a jahodový se smetanou. Jaký chceš?“ Čekal jsem na odpověď, ale nic jsem neslyšel. Šel jsem se tedy podívat do ložnice.

Julie ležela nahá na posteli, deku měla napůl přehozenou přes nohy a spala. Přišel jsem k ní blíž, přikryl ji celou, aby jí nebyla zima a šel udělat čaj.

Po chvíli voněl heřmánek po celém pokoji. Vzal jsem hrnek a sedl si do houpacího křesla do pokoje, pustil Herbieho Hancocka a pozoroval jsem ji, jak jemně oddychuje. Přemýšlel jsem nad tím, jak se asi má a nad tím, že chci, aby se vzbudila a aby hned neodešla. Vždycky to tak dělala, že se vzbudila, vzala si své věci a odešla. Ani se se mnou nerozloučila. A to mě vždycky vadilo. Když si tak vzpomenu, bylo mi s ní važně tak hezky, že bych s ní chtěl žít. Nevím, jak dlouho, o tom jsem nikdy neuvažoval, ale žít bych s ní chtěl, alespoň chvíli.

Vzbudila se pozdě odpoledne, zrovna jsem telefonoval do práce, že zítra asi nepřijdu. Usmála se na mě a oblékla si mojí košili, což mě trochu rozrušlo, ani nevím proč.

Zůstala u mě ři dny. Pomilovali jsme se spolu snad stokrát. Když odcházela, řekla, že mi zavolá a vypadala šťastně.

Uběhl měsíc a  ona nevolala.

Už nikdy nezavolala.

By Teréz (únor 2008)

Konec