Slova stočeného papíru

Zapal horu času

a zruš nepodstatné minuty

k čemu jsou nástěnné hodiny

když své si namaluješ prstem do písku

Pochytej inspiraci než pohltí ji

oblak denního světla

a pak plač do koryta nekonečné

řeky a buď šťastný

za to, že máš duši

Myšlenky zapiš octem na kus papíru

a uchovej listovní tajemství,

které z očí vyčteš jen ty sám

V plameni sirky vzkřísí se to,

co dávno shořelo

Zatěžko je mi číst tvé řádky

co napsals ve vzteku

jako řekl bys pravdu

už dávno umlčenou

Působíš jako stařec na sklonku života

píšící závěť pro své děti

a pro oběti

co padly za dobrou věc.

Umíráš a dopis s výpovědí

spálíš pod polštářem

Tam jsi ulehl večer

a ráno slyším vítr brečet

nad shořelou postelí

a popelu bez těla.

By Teréz