Je to jako s atlasem

Můj první den na Písmáku, tak jako pokus taková lehčí:)

Je to jako s atlasem, ve kterém si zkouším číst a vím, že už mám na čase najít ten svůj správný list. V rejstříku tam stojí psáno: dvacet pět, ef, vpravo dole. Ale je to tam? To víš, že ano! Řeky, města, lesy, pole... A silnice čtvrté třídy, a záplava menších měst, bledý okraj Antarktidy - to na straně dvacet šest. Avšak strana dvacet pět je ta moje, rejstřík říkal. Malý, světlý, krásný svět, jehož bych se těžko zříkal: Chráněné krajinné oblasti, pohoří Všech trapných smutků, a také Údolí bolesti a řeka Rádoby dobrých skutků. Já jsem o to nikdy nestál, plést si „dvacet pět“ s rájem, když modrá turistická cesta končí s levým okrajem... ...a strany 24 a 23 jsou slepené k sobě.

---