Nový Sione se lvími branami

těla brázdící nebe

velká jako rozepjaté ruce

rozpůleného těla

rozpůleného srdce

ty patami nad zemí

vzpřímená, vznášející

se a spící

a obří mračna ptáků

skřípání drcených perutí

z víru zlotřile temných mraků

těch těl

jsou ozdobou tvé hlavy

matko

dcero

znamení nesmrtelné touhy

jako dar

chtěl jsem tě probudit

usadit chodidly na zem

abys ucítila hlínu

a do vlhké prsti se zabořila po kotníky

ale ptáci by mě zabili

a tak mrtvě visíš v prostoru

jsem dravec, ale pořád jsou jich tisíce