PARALELNÍ SVĚT-56

Část padesátá šestá

Major Karel Pokorný dotáhl uspaného četníka do místnosti, v níž se nacházel nadporučík Mirek Vincent.

„Tak tohle jsme zvládli. Dokud je tady někdo nenajde, tak žádný poplach nenastane,“ pronesl major.

„To je naprosto šílená situace. Nebýt tý podemletý silnice, tak se tohle vůbec nestalo!“ vyhrkl nadporučík.

„Teď musíme rychle nenápadně zmizet. Sakra, ten pes pořád štěká. Mohl by přilákat pozornost někoho z vesnice,“ řekl Pokorný a přikrčeně proběhl napříč místností. Pak v pokleku pootevřel okno a zpoza zdi se zadíval do zahrady. A vzápětí zalícil pistol na štěkajícího vlčáka, načež stiskl spoušť a ze zbraně nastavené na tichou střelbu vylétla uspávací střela. Pes poté zakňučel a vrávoravě zalezl do boudy.

„Také se nějaký čas prospí,“ zkonstatoval major.

„Všechno mám. Žádná moje věc tady nezůstala.“

„Tak padáme!“

 Oba záhy prošli četnickou stanici a došli k oknu, za nímž byla zadní část zahrady, za kterou se rozprostíralo prostranství s vysokou travou a les.

„Jaká je situace v našem okolí?“ zeptal se Pokorný a Vincent se zadíval na sklíčko hodinek. Na něm dva modré body představovaly je a případné červené tečky měly znamenat v okolí několika set metrů přítomnost lidí.

„Dva lidi jdou po cestě před četnickou stanici. Vzdalují se a nemají šanci nás vidět. Jinak vzduch čistej,“ pronesl nadporučík.

„Bezva!“ řekl major a za okamžik vyskočili oknem a po přelezení plotu přikrčeně vběhli do vysoké trávy, načež zmizeli v porostu lesa.

„Tady major Pokorný. Volám paralelní svět,“ řekl do mikrofonku major.

„Slyším vás, pane majore,“ ozval se v naslouchátku hlas Clarka Davidsona, který se nacházel v paralelním světě. A konverzace probíhala skrz meziparalelní vchod, který byl otevřen jen pro tenhle typ komunikace.

„Nadporučíka Vincenta jsem zachránil. Je dost potlučený, ale zvládá to. Jdeme vyzvednout ty bedny. Při troše štěstí se nám to podaří,“ řekl Pokorný.

„Pokud riziko bude příliš velký, tak okamžitě přerušte operaci a vraťte se!“

„Rozumíme, pane plukovníku. Ale uděláme všechno proto, aby ty bedny se zlatem a šperkama tady nezůstaly. Jak je na tom podplukovník a kapitán?“‘

„Jsou na tom dost špatně, ale jejich stav je stabilizovaný.“

„Hlavně, že žijí. Jakmile k něčemu tady dojde, tak vás budeme informovat.“

„Dobře. Držíme vám tady všichni palce!“

 Zanedlouho oba muži došli v lese k místu, kde byl za hustým porostem zaparkován nákladní automobil. Major rychle z jeho kabiny vytáhl kufřík, jenž ukrýval monitor a klávesnici. A po jeho otevření se zadíval na obrazovku, na níž byl z ptačí perspektivy vidět kraj. To umožňovala mikro kamera zabudovaná v miniletadélku, které se v ochranné cloně proti spatření vznášelo na obloze.

„Krucinál! To není dobrý!“ vyhrkl Pokorný po chvíli dívání se na monitor.

KONEC PADESÁTE ŠESTÉ ČÁSTI

---