Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoém o,lidské Duši
05. 08. 2008
0
0
455
Autor
jiričkarejčka
I potkal Den ráno Duši a zeptal se kam jde, sama:
Kam vůbec vede její cesta?
Ven!Ven z Těla! Taková zrádná továrna absolutna
Den se svěří."Pojď se mnou, právě jsem obejmul svět a jeho teplo mi rozproudilo srdce až zazpívalo.
Co na tom, že prší na nebe? To oblaka myjí oblohu.
Na cestu neber ani boty, tížily by myšlenky, ty nohy ustrnulé v pohybu.
Jen pláštěm z citu přikryj nahotu vědomí a pojď,
ruku v ruce dokud neskloní nás noc do milosrdné náruče.
Pak umlčíme bolavé údy tichou ukolébavkou z dlaní skloněných v mír"
Kam vůbec vede její cesta?
Ven!Ven z Těla! Taková zrádná továrna absolutna
Den se svěří."Pojď se mnou, právě jsem obejmul svět a jeho teplo mi rozproudilo srdce až zazpívalo.
Co na tom, že prší na nebe? To oblaka myjí oblohu.
Na cestu neber ani boty, tížily by myšlenky, ty nohy ustrnulé v pohybu.
Jen pláštěm z citu přikryj nahotu vědomí a pojď,
ruku v ruce dokud neskloní nás noc do milosrdné náruče.
Pak umlčíme bolavé údy tichou ukolébavkou z dlaní skloněných v mír"