Oheň

Žiletky kolejí, zápěstí ulic

oblaky z holubů a skvrny skel

čas

kdy chtěl bych být chvíli někým za zrcadlem v dámské kabince  

nebo sebevrah co namísto sebe hází z Nuseláku francouzské buldočky

a něco tak v sobě zabít

Praha

nebe vylepené na zdi, vodítka trolejí

město

co svítí do tmy jako lampion k velké říjnové revoluci

a láká jako spalovač můr ty kdož usednou

oblečeni do kondomů a se zmeškanými hovory v kapse

pod jeřabinami neonů z cizokrajných slov

lidé

ústa v nichž jsou vidět slova jako pohyby nenarozeného dítěte v břichu ženy

srdce žen hlubší nežli vesmír

jejich těla

milovat je zezadu a líbat do pih a rusých vlasů

myšlenka

kdy se na chvíli zastaví tep

i pták za letu 

proud

tváře a kameny

paměť

jak zapomenout jen

oheň

byl jsem jeho vlnami

a ty jsi ho měla plné lůno