Dva lidé a strom

Dva lidé kráčejí podél tramvajových kolejí. Zatím ještě mají své myšlenky a těší se na každé vdechnutí vzduchu. Svěží den, svěží lidé, svěží myšlenky. Tohle všechno tvoří jejich dnešní den. Muž se po boku ženy proměňuje trošku v malého chlapce, je tím svěžím vzduchem a žena se proměňuje v teplé sluníčko. Není divu, že kráčí do parku. Nese je chodník, ještě trošku rozespalý a udivený.

O kus dále se probouzí velký a mohutný strom, je celý sehnut k zemi, ale kořeny má pevné a je naprosto přirozený a důstojný. Vzpřímený by byl nedůležitý, snad i nešťastný. Dnešního rána si však svou polohu pochvaluje, nastavuje svůj kmen slunci, otevírá póry kůry a nechává se šimrat rostoucím listovím.. Má kolem sebe zvučné ptačí ticho a ševelení upovídané, zelenající se jarní trávy a česajících se sedmikrásek.

Kousek dál se klikatí minulým dnem vysušená cestička, po které se vydávají první šlapači kol, se svým vrněním a ranním nepřemýšlením..

Nedá se říci, že by ten den začínal jinak než by měl, nemá v tom prsty žádný kouzelník. Ani nemůžete říci, že jinde je den jiný. Je to v tom, že ti dva jsou v tomto dni na tomhle vykachličkovaném koberci, v parku začíná jaro a bublinky v láhvi s dobrou vodou chtějí ven z láhve. Všechny květiny vzhlížejí k ženě. Jsou tu pro ni a chtěly by být velké jako stromy.

Muž si už povídá se stromem. " Ti lidi !" A malé pupeny se o něco více pootevírají. Jsou ostýchaví ke stromu, květinám. Jejich ostýchavost je žene po kmeni nahoru. Dotýkají se stromu jako horolezci hory , a starý kmen je hřeje do rukou.. Přáli by si být bosí a cítit.. Co vlastně? Nadechnou se ....

Strom se usmívá pod kořeny. Ještě včera tady seděli docela malí kluci a ... ani neví o čem si povídali, když..... Ale dnes tady na něm sedí muž a žena. Taky byli dětmi, jsou to stále děti. Sedí v jeho rozložité koruně. Každý , kdo sedí na jeho sukovitých rukou dospěje v dítě. Už dávno o tom ví. Napíše o tom v zimních měsících knihu.... Listy této knihy nechá lidem na jaře přečíst. Celý rok si o tom budou moci listovat v listech. A každý rok napíše jednu knihu.

A ve starých přečtených listech budou spát ježci a .... " je krásné být na větvi z těch lidí" říká si strom.

A na větvích si ti dva zatím čtou o jiných lidech , jiných stromech a stejně krásných dnech...