Zvony odplaty

Spoluautorství ještě s jedním kamarádem.Spíš pro rockovou kapelu.

MONOLOG

 

Když život rozmělněn začíná se ztrácet

v rutině každodenních zvyklostí,

paletu barev pohltí jednolitá šeď,

když srdce je jen rozpraskaná zeď

od ran, zalyká se lhostejností,

duše je pustinou kam není proč se vracet,

 

když shrben jsi pod tíhou zbytečných slov

jež drolí se jak usušený mech,

svět obraz je ve špatně zasazeném rámu,

když příliš mnoho podobá se klamu

jak čas měl by obrácený běh,

nad vírou, pochybností zavírá se rov,

 

pak na chvíli se zastav..

 

Nic není takové

jako bylo předtím,

mé duši královské

svět stal se vězením,

 

všechno je tu cizí

slova i doteky,

všechno je tu cizí,

jet o asi navěky.

 

Těžká mračna pohřbí den

a noc se tiše připlíží,

duši zaprodal jsem pomstě,

unavené svědomí

umřelo mi na kříži.

 

Oblohou jezdci letí

odplata hlavy stíná,

nad ztichlou zpustlou zemí

dav mrtvé ruce vzpíná.

 

A kacíři převlečení

do talárů kněží

ze strachu prostých lidí

pokory mince těží.

 

Kdo dbal by mrtvých dětí

když ve znaku je víra,

že dojdem spasení

v němž duše neumírá.

 

Slova jsou zbytečná,

je vyvolen kdo věří,

smrtka s kosou zbroušenou

čas neúprosně měří.

 

Plameny vládnou,

kostely hoří,

Kristus se na kříži převrací,

církevní hodnoty kvapem se boří,

zástupy mnichů se potácí.

 

Povstaňte bohové temnot!!

Povstaňte z ohně!!

Chci vidět Vatikán v plamenech!!

 

Bez iluzí

 

Na rohu vidím Boha

o žebrácké holi,

plamen lidské nenávisti

ožehl mu tvář,

zmrzlé srdce drží v pěsti

duši žerou moli,

z atomového světla

má svět svatozář.

 

Svět zůstal bez naděje,

z činů lichva zbývá,

umíráme pro ideje

a místo mozku díra.

 

Z víry je věž,

kde pravda je lež,

pod černou mnišskou kutnou

okovy duše svírá.

 

Trochu jsme se poučili

dřív než jsme se pomočili,

ze strachu jak to bývá.

 

PROSBA

 

Vládče temnot otevři mi svoji bránu

na světě pro mne není místo!

 

PŘEKROČIT PRÁH

 

Vejdi!

Poznej tu sílu Černých hor,

vejdi!

zamkni své nepřátele do těch nor,

ve kterých před tvým hněvem přebývají

a ze strachu svoje tváře ukrývají.

 

Satan dobře věda co činí,

ukoval bestii jinou než jiní,

vpustil ji do lůna Černých hor,

světlo zaplakalo,zůstal mor.

 

Toje konec falešného ráje,

konec lidské pýchy,

již nikdo nepotřebuje masku sobectví

a na duši rýhy.

 

 

 

 

 

---