Touha

Tančíme spolu ke kraji světa,

Dám ti víc! ta jediná věta,

jež šeptáš mi nyní a budeš i příště,

kdy z reality zbudou jen zlomky tříště,

ve mně je bezedná zlost a Touha

-jak Karkulka či nebohá moucha-

uskočit, přeskočit ty zrádné lesy,

uletět sobě, tobě a vlastní prsy

vyměnit za doly mezi horskými stráněmi,

kde hvězdy tancují valčíky s káněmi,

šle natáhnout do slizkých bažin,

kde nohy své po cestě svlažím,

aby tělo mé neřeklo ouha,

když sálá ze mě až k tobě sopečná Touha,

jež hoří a hrozí mi spálením,

když nepoddám se smrtícím mámením,

na tváři třímám tři modré kapky

a šle se vrací z bažin zas a zas zpátky

a těší mou plytkou hruď bez prsů,

uletěla jsem za zvuku vytí psů,

uletěla všemu, touze i smutku,

radosti, smrti i špatným skutkům,

teď padám přes okraj, ve vzduchu plavu,

on drží mě za vlasy, provolává slávu,

ve spalujícím kolotoči vášně,

když kocovina nás vzbudí další den v kašně.