Jsem jen kamarád

Vítr si pohrává s větvemi v korunách stromů,

měla bych jít, ale nechce se mi domů.

Sedím tu a vánek si pohrává i s mými vlásky

a moje srdce se dme a je plné lásky.

Láskou se rozpíná a jen pro něj buší

a on sotva něco z toho tuší.

Je mým sluncem na nebi plném mráčků

a hvězdou na nočním nebi z černých fráčků.

Chce se mi plakat i smát se

a pokouším se skládat básně.

Kéž mohla bych mu říct  co cítím a že je pro mne vším,

místo toho k obloze hledím a jenom o něm sním.

Prý je mu se mnou také dobře a má mě rád,

chce se mnou být, ovšem jen jako kamarád.

Tohle je život a zná to jistě mnoho z vás,

ale kdo mě zkusí přesvědčit, že život má i plno krás?

Jen jeden jediný by to mohl dokázat,

pro něj jsem však jenom pouhý kamarád.