Krajinou iluzí

Krajinou iluzí

Krajinou iluzí kráčeje bez povzdechu

nalézaje ve všem kol pro duši potěchu

nezastavujíc ni na malé okamžení

žádný smysl nepozná nadzemského okouzlení.

Překračujíc propasti nicoty tak ladně,

že ani nevjímajíc proudy nitra jejího

vanoucí tak chladně – touha a chtění

poznat to vřelé a opojné povznesení.

Koutů bezbřehých nevnímaje, ni neslyšíc

jak hudba zvučná ve větru vlaje, hledíc

vpřed na jednu múzu z milionů

myšlenky plodné mít jak tisíce stromů.

Ruku natáhnout a pocítit ve všech koutech

těla, že inspiraci lahodnou krajina iluzí

 rozechvěla by myšlenka potřebná do světa

se rozletěla, prázdné místo zaplnila, vody rozvířila,

lidem duše otevřela v každém koutku jejich těla,

úsměv vykouzlila.

Mocí bezmeznou tato Esence vládne, bez ní však

i ten sebemenší kvítek chřadne. Tak volám ty, jenž

dosud hluší byli, by naslouchati začali a mysli své

a fantazie iluzím a představám naklonili.

Neb ničím menším než poselstvím fantazie

není, než proměniti okamžiky leckteré