Válka

Válka

Dunění podkov rozléhá se v dáli širou

vůně strachu a smrti vzduchem se linou

Pokřiky válečné jež mysl otupují

pocity, myšlenky lidské ustupují.

Toť válečníci na cválajících koních

toť námořníci plující na rozbouřených

mořích, konec života jako z pohádky

stačilo už idylek, teď jde se do války!

Doma být a před prací plivnou si do dlaní

teď schovat se za skály, zacházet se zbraní

Nechodit do školy, do práce a domů spát

plazit se v bažinách, kulkám se vyhýbat.

Pocity štěstí a spokojeného života vystřídá

umělá iluze krvavého robota, co bez myšlení

rozkazy poslouchá jako tupé zvíře, na vodítku

uvázané, stačí otevřít mříže.

Nepotřebné býti prosté to lidské souznění

kontrolu přebírá barbarské vraždění.

Úkolů pánů svých toť být pouze plnění

nelze však v ničem spíš hledati zvěrstev

ospravedlnění.

Jak chce někdo obhájit činy, kdy nechává

vymýtit nevinné rodiny! Jak může se takový

ráno probudit a s klidem vstát a nic neřešit!

Ten jako zrůda z nějakého hororu, počkejte,

musíme přilít krev smrti do motoru.

Však i ta smrt jednou se zasekne a obrátí

a pak dojde i na vás vy zmrdi bohatí, až

ve sklepech vybuchnou vám atomovky

zbláznit se můžete, to vydrží na let stovky.

Ale taková asi je ta lidská povaha

jež nutí nás proměnit člověka střídmého

ve vraha. Jako by ve vývoji byl učiněn

krok zpět, proč chovat se jak tupá zvířata

když člověk jim nemá co závidět?

Na vrcholu civilizace dostihla nás

degradace, jenž se prohlubuje každým

dnem a život až utopický, v míru stává